Balada o řízku aneb zápisky kolenovrta

Byl jsem včera s rodiči na výletě v Třeboni a poučen z loňska jsem sežral pouze jeden řízek. V Lásenici totiž dávají dva - jeden menší a druhý větší. Loni mi bylo zatěžko tam nechat oba, tak jsem je skoro sežral. Jenže jak už vědí pravidelní čtenářI, když se přežeru a svítí na mě sluníčko, začne se mi bublat v břiše. Loni to vyústilo v to, že jsem se málem posral na Červený Lhotě. Proto padl návrh, že letos sním pouze jeden a druhý si vezmu s sebou.

To, co mě šokovalo, byly ceny. Dal jsem si totiž vepřový řízek a krokety a asi 10 minut pološeptem lamentoval: řízek 185 korun, krokety 42. Dohromady 227 korun. Jako loni to bylo určitě pod 200. Pak jsem začal trollit mamku, když jsem řekl, že ty ceny jsou hrůza, že minimálně před 15 lety se dalo vejít i s přílohou do stovky. Máti prohlásila, ať cenu tolik neřeším.

Spapal jsem jeden a bylo to tak akorát. Ten druhý, větší, se nám nechtěl vejít do krabičky. Navrhl jsem, ať ho otec přeřízne nebo ohne. Naštěstí to nebylo potřeba, takže dnes budu mít oběd, protože mamka dělá vepřová játra s americkými brambory, a já vepřová nepapinkám.

Počasí vyšlo krásně, bylo teplo, zároveň většinu výletu bylo pod mrakem, což můj trávicí trakt ocenil. Pak jsme se byli podívat v parku třeboňského zámku, kde bylo v jednom parčíku moderně pojaté loutkové divadlo O perníkové chaloupce. Přede mnou stála černovláska v džínových a ultrakrátkých šortkách. Měla ty nejopálenější nohy, který jsem za posledních 5 let viděl. Přistihl jsem se, že přestávám vnímat, jak Mařenka vylezla na strom, a z koutku úst mi začal vytékat pramínek slin. Podívala se doprava, myslím, že cítila, jak jí mé lasery opékají její půlky do well-done.

V jedné z postranních uličce jsme se stavili v Café Panama na limču. A jelikož křídou popsaná tabule hlásala, že si dělají vlastní zákusky, dostal jsem chuť na něco dobrého. Pozorní čtenáři vědí, že miluji šlehačky a máslové krémy, ideálně čokoládové. Ale taky víte, že mě to občas prožene, a domů nás čekalo 115 km. A tak jsem si vzpomněl, že mám rád punčák, piškot vymáchaný v chlastu, žádný krém. Tak se mamka zeptala, jestli nemaj. Neměli, zato měli punčový dort, tak jsem si jeden dílek dal, byl poctivej a obrovskej. Dokonce mě to vedlo k úvaze, že se příště vykašlu na řízek v Lásenici, a dám si k obědu díl punčáku, vyjde to o dost levněji:-)

Při cestě domů jsme se stavili v Lásenici u stánku s ovocem, dostal jsem chuť na třešně. Tak mi mamka koupila třešně odrůdy Maxima Negromia, dovoz Maďarko. Byly to ty největší a nejtmavší třešně, které jsem viděl, myslím, že takovou barvu musely mít dvorce té šortkařky v parku. Cena byla 289 korun za kilo, mamka mi jich vzala asi za pajcku. Foto přikládám. V autě jsem snědl tři, spolknul je i s peckama, protože jsem byl línej je plivat rodičům do ruky, a abych to vypliv z okna, na to nemám dost silný flus. Ty jsem pak zapil třemi loky ledového čaje.

Mamka se pak při zpáteční cestě stavila v Penny, kde koupila Juráškovi jeho oblíbený křupky, a mně hnědou Fidorku, tu jsem sežral v autě. Cca 40 minut před příjezdem domů se mi začalo bublat v břiše, ač jsem si ráno před cestou vzal mého přítele nejvěrnějšího, Imodia. Ale vše v poho, žádná stresovka, vydržel jsem to až domů, aniž by tátovi prokopnul díru do podlahy.

Nevím, jak se budou v budoucnu vyvíjet ceny řízků, proto zde zveřejňuji číslo svého účtu, kde mě můžete podpořit libovolnou částkou: 269264607/0300. Já si samozřejmě peníze s sebou bral (dvě stovky) a v duchu jsem si říkal, že budou určitě stačit. Nestačily. Proto vyzývám všechny mé čtenáře, aby mě informovali o cenách řízků ve svém okolí, děkuji velice. Tak se mějte, neupečte se a níže tedy přikládám fotku těch třešní: