Divnej svět

Vůbec nechápu, co se to teď děje. Upřímně, docela dost mě zasáhla smrt klinického psychologa Radka Ptáčka:

Radek Ptáček (26. prosince 1975 Praha – mezi 1. a 3. zářím 2024[1]) byl český klinický psycholog, psychoterapeut, soudní znalec a profesor lékařské psychologie.[1] Odborně se zabýval kromě jiného psychologií dítěte a forenzní psychologií.

Vzdělání a profesní kariéra
V roce 2000 absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor pedagogika psychologie, následně roce 2005 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 2006 získal titul Ph.D. na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v oboru Obecná psychologie. V roce 2015 se habilitoval na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v oboru lékařské psychologie. V tomtéž oboru se v roce 2018 stal prvním profesorem v Česku.

Paralelně získal atestaci v oboru klinické psychologie a psychoterapie. V roce 2007 byl jmenován soudním znalcem pro obory klinické psychologie, psychologie a pedagogiky.[zdroj⁠?!] Absolvoval řadu odborných kurzů a stáží v Evropě, USA (např. State University of New York, Harvardova univerzita) i Asii (např. Pavlodar State University – Kazachstán, Mol Tor Koz – Kyrgyzstán).

Byl autorem řady vědeckých, vzdělávacích nebo popularizačních projektů; mimo jiné hlavním iniciátorem a organizátorem série konferencí a monografií Etika a komunikace v medicíně, za kterou spolu s Petrem Bartůňkem získal ocenění rektora Univerzity Karlovy. Jeho publikace dosáhly v domácí i světové odborné literatuře více než 1000 citací.

Poprvé jsem ho zaregistroval někdy před čtyřmi pěti lety, a i když jsem ho na internetu nikdy sám aktivně nevyhledával, pokaždé když jsem na něj narazil, ať už psaný rozhovor na webu nebo nějaké video na Youtube, kde byl jako host, vždycky jsem si ho poslechl se zájmem a rád. Jsem heterák, líbí se mi ženský, ale tenhle pán na mě působil jako hroznej sympoš, vlídnej, hezkej, inteligentní a vzdělanej.

Navíc i já jsem podlehl iluzi, že psycholog je Superman, kterého neskolí nic. A pokud náhodou ano, tak zná různý protihmaty a protichvaty, jak udržet mysl a psychiku na uzdě. Nechci být bulvární, ale típnul jsem si některý názory, který mě zaujaly v diskuzích, většina z nich je k zamyšlení. Přiznám se, že u něj by mě vůbec nenapadlo, že se trápí - chytrej, úspěšnej, hezkej, 3 děti, ten nemá důvod utíkat. A přijde mi hrozně zvláštní, že ho tady neudržely ani ty děti. V diskuzích jsem četl názor, že mu chyběla spřízněná duše. Anebo ho ta práce sežrala tak, že už neměl kde brát (moje spekulace), protože pokud bylo příčinou jeho dobrovolného odchodu ze světa, že se cítil osaměle, tohle by se mu asi nepřiznávalo snadno, protože spousta kolegů-odborníků z branže nebo i jeho kamarádů by mu řekla:

"Ty vole, jak se můžeš cítit osaměle? Vždyť máš rodinu, děti, zajímavou práci, máš všechno!"

Jenže jak vidíte, ani tohle "všechno" nemusí stačit k tomu, aby byl člověk šťastný a spokojený, i když by teoreticky a podle všech měřítek společnosti takový být měl.

Nicméně ono ne vždy spolu musí korenspondovat vnější pohled okolí s tím, jak se člověk cítí uvnitř. Chcete říct, co je nejhorší pro mě? Že si asi nikdo z jeho okolí vůbec nevšiml, že se trápí, to zaprvé, a zadruhé, že on sám nenašel odvahu si život zařídit tak, aby se osaměle necítil.

Pak jsem narazil v jedné diskuzi i na názor, že svým činem v podstatě popřel vše, co dělal. Většina psychologů včetně jeho samotného by sebevraždu jako řešení svým klientům určitě rozmlouvala, protože by nám tvrdili, že všechno v životě má řešení. Všechno ne. Ale tohle by vždycky měla být až ta poslední možnost. Děsivý je, že z vnějšku si vlastně neměl na co stěžovat a hodně lidí kolem něj mohlo mít pocit, že je spokojený a vyrovnaný, přitom se uvnitř sebe samotného určitě strašně trápil.

Vždycky jsem si u sebevražd říkal, že si rodina a nejbližší přátelé zaslouží znát odpověď PROČ, neboť jedna z nejhorších věcí, které druhým můžete udělat, je to, že je necháte bez odpovědi. V posledních týdnech prý dost pohubl. A první fotka je text, který si dal na profil v den svého zmizení.