O ženách

15. prosinec 2016 | 16.04 |

Ač se to nezdá, přepadají mě v předvánočním čase depkařské myšlenky, myslím hlavně večer, před usnutím. Než mi doporučíte provětrání mrňouse (eufemismus pro masturbaci), vězte, že z honících praktik už jsem vyrostl. Jen mě mrzí to, že tohle je maximum, výš nebo dál už se nedostanu. Nikdy bych nemyslel, že to vypustím z huby, ale vy, ženy, jste kořením života. A bez vás je náš mužský svět prázdný a nicotný. Život dává smysl, až když máte babu, pak žití tak nějak rozkvete, i ta zkurvená rajčata, která obvykle nežeru, jsem schopen sníst, byť za vydatného dávení. Ale chápu, že někdo, koho jeho stará mlatí po hlavě 40 let válečkem na nudle, ustavičně komanduje, nemusí tento odstavec sdílet.

I peníze dávají smysl až s ženskýma, ne že bych si připaloval doutníky pětitisícovkama, ale za těch pár let práce se mi povedlo něco našetřit. A není s kým si je užít. Tím neříkám, že bych rozfofroval životní úspory s nějakou, co by mi ukázala osmý div v kalhotkách, nikdy jsem totiž nechápal chlapy, kterým ženský popletou hlavu natolik, že Páni tvorstva ztratí kontrolu nejen nad svým pérem, nýbrž i financemi. Obojí jsem měl vždy pod perfektní kontrolou. 

Spoustu věcí mám jinak, a tak vám budu vyprávět o jedné, poslední, pro kterou jsem chtěl pohnout časoprostorem. Bylo to v době, kdy jsem ještě věřil ve smysluplnost seznamek, a někdy na počátku roku 2011 našel slečnu, která vypadala jako zmenšenina Scarlett Johanssonový. Mailovačka, pak jsem z ní vytáhl ICQ a slovo super nevystihuje podstatu. Měla podobný smysl pro humor, takže jí mé yntelechtuální vtípky velmi dostávaly. A navíc velmi dobře chápala můj život, nikdy neměla řeči typu: "Vzmuž se" nebo "Kíp smajlink". A jelikož jsem tehdy byl celkem hodně na dně, vyústilo to po cca roce ve slib osobního setkání. Mělo to ale jeden háček. Slečna byla z Přerova a cesta sem by trvala 8 hodin. Mezitím se stalo, že jejich tatínek přišel o práci a ona, aby pomohla rodině, prodala dokonce lístky na Rock for People. Já zas uvažoval o tom, že jí tu cestu sem za mnou zaplatím, ale nakonec jsem si to rozmyslel. A zamiloval se do ní. A řekl jí to. Žádný nátlak. Jen povídání o teoretických šancích, který jsem samozřejmě nikdy neměl. Žádný doprošování se. Jen pokec dvou lidí. O nás dvou. A jestli prý chci, aby mě přestala mít ráda, ať pokračuju. To jsem samozřejmě nechtěl.

Rok 2013 - má přítele. Přítel jede pracovně do Jihlavy, prý by jí sem hodil. Jsou dva tři pokusy, ani jeden nevyjde. V tom létě 2012, kdy prvně slibuje příjezd, jí kupuju jako dárek plyšovýho broučka. Má to být něco, co mě symbolizuje. Původně jsem chtěl koupit čerta, ten mě symbolizuje víc. Stále si v té době chatujeme, ale kouzlo se vytrácí. Za ty dva roky o mně ví vše podstatný, a navíc začínám pociťovat to, co s kámošema - že nemám o čem vyprávět, že je můj život prázdný. Následně, v roce 2014, udělá něco, co tady nechci rozebírat, ale kvůli čemu o ní ztratím část iluzí. Když k tomu přičtu, že mám stavy, kdy nenávidím svůj život a nejraději bych se někam zahrabal, už si nepíšeme. Občas mi pošle pusu, zeptá se, jak se mám, tak odpovím. Není v tom zklamání z ní, je v tom zklamání ze mě samotnýho. Třeba se mě zeptá, jak se vede, a já bych si strašně přál jí odepsat něco skvělýho, přitom uvnitř vím, že jsem převelice trapnej.

Broučka jsem jí poslal poštou, ona mi v balíku poslala sladkosti a propisky a takovou gumovou kamarádku. Než začnete mravokárně hrozit prstem, nejde o Anču, tahle má tak 6 cm, a když se namočí do vody a chvilku se v ní nechá, má cca 12. Já si ji původně chtěl vzít do vany, ale nevěděl jsem, do jakých rozměrů naroste, bál jsem se, že budu mít ve vaně plejtváka, kvůli kterýmu vana přeteče, a já budu vypuzen z koupele jejím obřím gumtělem.

Trápí mě to kurevsky moc. Ta má omezenost, to vozejkářství. Neutřu si ani zadek. Něco málo si kompenzuji přes kámošky, ale ne vždy to stačí. Cítím se sám. Moc sám. Což je dobře, protože vztah by byl daleko víc zničující. A já vždycky spíš myslím na druhý než na sebe.

Ale včera jsem potkal na Amatérech hrozně sympatickou sprosťandu. Chvilku jsme si psali a ona mi následně sdělila, že ji přijdu zajímavej. A dala mi bojový úkol, ozvat se. Její profil mě rozesmál, měla tam totiž napsáno, že moc ráda mr.á. Tohle slovo ženský příliš často nepoužívají. A ona, že zná ještě prcat, šoustat, jebat, klátit. A já se řehtal tak, že jsem málem spadl z vozejku. To děvče má slovník jako břitva, což jsem jí i napsal, a následně dodal, že by s ním klidně mohla hrát v Tarantinových filmech. Prej Quentina miluje . A tak jsme si tak 20 minut povídali, ona ví, že jsem na vozíku a proč chodím na Amatéry. Řekl jsem jí, že mám sice pár kamarádek, které občas přijedou na pokec, ale už mají děti, partnery, práci, svůj život, ale že mě mají moc rády. A ona na to:

"Protože jsi je nikdy nechtěl šukat, že jo?"

To jsem se rozřehtal podruhý. No, možná je za tím i tenhle důvod, ale spíš bych sázel na to, že mě mají rády pro mou povahu a duši, nikoliv proto, že jsem se jim nikdy nepokoušel dostat do kalhotek. Každopádně slečna svému nicku, jež v překladu znamená Rebelská holka, rozhodně nezůstává nic dlužna. Pravopis i čárky výborný, což je na Amatérech celkem vzácnost.

V 17.53 mi poslala textovku Sladká, jestli by se mohla zítra stavit, a v sobotu jsem pozvaný na oslavu třicátých narozenin Andílka, předpokládám, že tam budou téměř všichni, jež jste ráčili prostřednictvím tohoto blogu poznat. Rebelskou holku jsem si samozřejmě přidal do Přátel.

Závěr? Buďte vděčné za ty chlapy vedle vás, dámy, i když vám někdy lezou na nervy a serou. Přání? Moci pro někoho udělat něco přelomovýho. Chtěl bych pro někoho zazářit, pro někoho, kdo nečeká nic zásadního, ale přitom by ho bavilo, že exituji. Teda existuji. Vrátit se do časů Drtící a dát tomu lepší konec. Ale zároveň přiznávám, že jsem nikdy neměl plán nebo představu, jak by takový vztah vypadal. Stačil by ji život se mnou v pokoji a občas kino? Co když by chtěla koncert, divadlo? Mám tendenci lidi před sebou chránit, dřív nebo později bych dotyčné zkomplikoval život. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: O ženách davidhavel 15. 12. 2016 - 21:21
RE: O ženách wien n 16. 12. 2016 - 02:26
RE: O ženách mow 16. 12. 2016 - 09:59
RE: O ženách rebarbora 16. 12. 2016 - 19:39
RE(2x): O ženách mow 17. 12. 2016 - 10:40