Uvnitř aneb nic pro těhotné (MoWův pohled)

17. únor 2017 | 15.08 |

Než jsem šel k odpolední dávce počítače, konečně jsem se odhodlal pustit Inside neboli Uvnitř. Jde o francouzský horor s natolik brutálními scénami, které se zapsaly do análů, že rozhodně nejsou pro každého (jak ty scény, tak i anály). Mám to rozkoukané, jsem cca v 55. minutě. I brácha, který obědval v kuchyni, mě poprosil, jestli bych bych si tu televizi nemohl ztlumit, protože tam ty ženský hrozně řvaly. Mně řev nevadí, nicméně mě z filmu trochu pobolívá žaludek a to se povedlo pouze dvěma filmům - Hostelu a Noci s nabroušenou břitvou.

Zápletka Inside je jednoduchá, ale přímočarostí a atmosférou vás naprosto pohltí. Mladá těhotná žena přijde při autonehodě o manžela. Ona a dítě v ní přežije. Jednoho deštivého večera u jejich dveří, myslím, že to je na Štědrý den, zazvoní u jejich dveří tajemná žena v černém. To, že ví, jak se těhotná jmenuje, nepřekvapí. To, že ví, že její manžel zemřel, už ano. Dostane se do jejího domu a ráda by její dítě získala. Z ní.

Film není interiérově moc promyšlený. Většina filmu se odehrává v domě a téměř celý snímek stráví těhule zamčená v koupelně, zatímco černá mrcha sejme těhulovýho tátu (mámu si sejme těhule sama, když zapíchne do krku asi čínskou jídelní hůlku domnění, že za dveřmi koupelny stojí mrcha). Většinou se používají nůžky a jehlice, Černá sejmula taky dva cajty - jeden skončil s pletací jehlicí v oku, druhému ustřelila palici bouchačkou toho prvního. Barák uvnitř červeně vymalovanej. 

Ale abych to odlehčil, dnes dokoukal Bezva ženskou na krku a vzpomněl si na Rebarboru, jak bylo její ženstvo při promítání šťastno. Mé mužstvo sice o něco méně, ale je to velice příjemné pokoukání a asi nejlepší česká komedie loňského roku, což ovšem v konkurenci jiných českých komedií není takový problém. A Péťa Hřebíčku už mě dostala svojí vlhkostí v Obsluhoval jsem anglického krále, každopádně v příštím životě chci být hrobník.

Taky jsem zvládl dokoukat Kruh. Naposledy jsem se o to pokoušel na videu, ale po scéně, kdy se na lodi splaší kůň a skočí do moře, jsem neměl více psychických sil. No jo, přiznávám, taky jsem byl posranej strachy. No, a když na to koukáte na videu a v tom filmu je taky video, tak najednou máte strach, aby z televize nevylezla ta dlouhovlasá malá čubka. To mohl být rok 2004 nebo 2005.

Po tom, co reprízovali Kruh o víkendu v televizi, a po tom, co už několik let nepoužíváme videorekordér, nýbrž pouze DVD a v posledních letech flashky, jsem se rozhodl, že Kruh pokořím. Společnost u toho dělala bráchova přítelkyně a její přítomnost v pokoji zabránila mému totálnímu zhnědnutí. Na konci jsem čekal, že čvachtající Samara rozpoutá větší masakr, ale atmosférou rozhodně nářez.

P. S. Nesnáším černodlouhovlasý holčičky, kterým není vidět do ksichtu a lezou z telky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře