Na dně

4. březen 2017 | 09.40 |

Tohle je těžký psát, nečekám, že mě pochopíte, protože už v principu nemůžete, ale tyhle řádky píšu spíš kvůli sobě. Včera jsem se rozbrečel před našima. Sedím u počítače a najednou se mi začaly z očí kutálet slzy jak hrachy. Dopoledne. Za bílýho dne. Ne, nešlo o přískříplou uzdičku. Jen jsem večer předtím pochopil, co mi chybí, proč jsem uvnitř prázdný - chybí mi zamilovanost, euforie, být z někoho v prdeli. Toužit. Přestal jsem toužit. Přežívám.

Večer před mě zachvátila tak děsivá bezmoc, chce se mi brečet, už jen když píšu tyhle řádky. Ale musím být silný, kvůli našim, už včera ze mě byli dost smutný, vůbec jsem to nemohl zastavit, myslel jsem, že se složím. A převčírem mě v ten večer přepadl i vztek. Obrovský vztek na Drtící. Stýská se mi po časech s ní, jak jsem z ní byl v extázi, nemohl usnout. Nikdy už jsem nechtěl žádnou tak jako ji. A kdyby mi tenkrát dala šanci, třeba jen týden, mohl jsem být dnes šťastnější. A už nikdy nebudu. Ženský už se mnou nic nedělají, jednu mám na Amatérech, v mobilu mám hrozně hezkou a chytrou osmnáctku, ale nevím, o čem psát. Neumíte si představit, co všechno doma zkouším, a doufám, že mě to rozsvítí a nakopne. O spoustě věcí vám tady ani nepíšu, mysleli byste, že jsem blázen. A asi jsem. Cítím se, jako by mi někdo vyrval duši, jsem jen prázdná, smutná skořápka, která zkouší, ale nezabírá skoro nic. Jsem zničenej. Totálně zlomenej.

Ale možná jsem naprostý debil. Moc náročný debil. Třeba to tak má být. A třeba Drtící měla být poslední velká extázi v životě. Něco jako:

"Litujeme, ale s Drtící jste spotřebovali veškerou dávku extáze a euforie. Zbytek života se budete trápit, přežívat, hledat, trpět."

Ale zničil bych ji, posral bych ji život. Jsem debil, protože život není euforie nebo extáze. Život je pěkná kurva, existujou spíš jen euforický chvilky. Všechno mi to začíná nějak přerůstat přes hlavu. Jsem unavenej, bez života, bez šťávy. A mám strach, že už to tak bude napořád. Dokonce potřebuji neuvěřitelnou sílu vůbec k tomu, abych donutil svůj prst psát tyhhle řádky. A dnes jedem přát babičce do Přibyslavi, příští týden má svátek. Musím se nějak přeformátovat. 

Přemýšlel jsem i o psychologovi, ale neporadil by nic převratnýho. Třeba by zabraly i antidepresiva, ale chci mít čistou hlavu. Asi se ve mně nashromáždila veškerá ta zklamání z žen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na dně am 04. 03. 2017 - 11:18
RE: Na dně iva 04. 03. 2017 - 14:28
RE: Na dně mow 04. 03. 2017 - 16:38
RE(2x): Na dně iva 04. 03. 2017 - 18:37
RE: Na dně hroznetajne 05. 03. 2017 - 12:34
RE: Na dně davidhavel 06. 03. 2017 - 12:17
RE: Na dně rebarbora 06. 03. 2017 - 21:59
RE: Na dně zlomenymec 07. 03. 2017 - 12:06