Mow | SMM

Po delší odmlce, děsivém množství skotských stříků a několikatýdenním pobytu ve svěrací kazajce jsem zpět, abych vás oblažil svými řádky. Iva si radostí dá ve vaně šampus, Rebarbora si upeče rebarborovou buchtu (jak jinak) a Zlomený meč se pokusí vytáhnout svůj Excalibur (bez dvojsmyslu, prasáci).

Měl jsem pseudorande. Nic nebylo, ale pocity úžasný. Stalo se totiž, že Sladká dostala nápad mě vyvenčit a vytáhnout mě za nějakou kalčr a ekšn, co prý dát kino a prubnout toho mnoha lvíčaty ověnčeného Masaryka. Super nápad. Jí a Martinovi by prý nejvíc vyhovoval čtvrtek 23.3. V neděli 12.3 mi datum promítání oznamuje textovkou s tím, že hned v pondělí zamluví lístky. Beru na vědomí a těším se. Ale když se víc jak týden neozývá, napadne mě, že jí v úterý 21. března písnu textovku, jak to vypadá s tím kinem a jestli to stále platí. Na to mi odepisuje, že jí Martin před chvílí oznámil, že bude od čtvrtka do soboty pracovně v Polsku. Proto ji navrhuji, že to necháme na jindy, ale ona to vzdát nechce. Je mi sympatická. Vůbec to není tím, že bych nevěřil, že to dá, nebo že bych se bál, že mě někde vyklopí. Ale nechtěl jsem ji vystavit stresový situaci. Brácha s taťkou mají v tom týdnu promítání odpolední, takže nepomůžou. Tady doma mě do Sladkého auta zvládne naložit mamka, není problém. Ale co tam u kina? Kdo mě vyndá? Mých 48 kg (započtena váha mikiny a k večeři sežraný chléb se šunkou) sice není nikterak hrozivých, ale pořád je to kurevsky dost na to, aby mě Sladká rvala z auta sama. Když jsme totiž byli na Kobrách a užovkách, to byl únor 2015, byl tam superochotný pan uvaděč, který už se hrnul k autu, a chtěl Sladké a Martinovi se mnou pomáhat. Tehdy uvaděč nebyl potřeba. Sladká tedy slíbila, že zjistí, zda tam bude 23.3. nějaký vlastník penisu, který nám pomůže, a podle toho se zařidíme. Ve středu oznamuje, že tím vlastníkem je promítač Patrik. Jdeme do toho.

Sladká je neobyčejně přesná. Kino je od 20.00, do Brodu to máme 14 km a v 19.05 už slyším pod okny zvuk jejího šestnáctiválce. Den předtím ji totiž prosím, ať dorazí s časovou rezervičkou, že by jí mamka ráda osvěžila manipulaci s vozíkem, tedy jeho složení a rozložení. Když Slaďoučká usedá za volant, já vedle ní jako spolujezdec, zatímco mamka se vrací do domu, pronese ta půvabnice vedle mě se smíchem:

"Podívej, jak se máma bojí, bude prdel! Jo, a Patrik má čas jen do půl, tak na to musím trochu šlápnout, brouku."

Asi po 300 metrech od domu, kde je křižovatka, jež nás za pár minut spojí s Brodem, pronese větu, ze který nemůžu dodnes:

"Hele, co kdybysme se vysrali na Masaryka, a já tě unesla někam za sexem?"

Říká to smrtelně vážně, takže zaváhám a instinktivně se chytnu madla spolujezdce:

"No, jestli máš nějakou kamarádku, která by mi ho vyhonila, tak klidně. Ale říkám ti, budeš čistit skvrny."

Kabinu naplní Sladčin hurónský smích, prý jsem debil. Než jsme jeli, dal jsem si trochu drog, abych řidičku vedle sebe trochu rozsvítil. Stal se však přesný opak. Ona rozsvítila mě. Dorazili jsme na místo, Sladká parkuje a jde vyhledat Patrika. Patrik je vzrůstem malý, ale velmi sympatický a objemem paží připomíná mladšího a hezčího Arnoldova bratra. Když ho Sweetka přivádí k autu a otevírá u mě dveře, aby mě Páťa mohl vyprostit z interiéru, napadne mě vtipná věta:

"Dobrý večer, mám tu mít schůzku s jistým panem Masarykem."

To Patrika i Sladkou rozesměje, načež má rozsvěcovačka pronese: "To ale není von, ty vole!" (myslí Patrika). Páťa nejdřív váhá, jak mě vzít. Zkouší to se mnou jako s nevěstou která se přenáší o svatební noci - jedna ruka pod zády, druhá pod nohama. To je špatně, necítím se bezpečně. Stačí, když mě oběma rukama chytne za obě podpaží, vršek těla, a Sladká za nohy. Usazují mě hladce a jemně. Jsme v sále a jsme tam úplně sami, nikde nikdo. Jen difuzér tiše syčí, zvlhčuje vzduch. Patrik mizí v kabině. Doufám, že se ještě vrátí. Nevrátí. Nejsem zasunut do řady, naštěstí se daří Sladké i paní uvaděčce mě do třetí řady vyrvat. Je to prvně, co vidím difuzér, něco z něj uniká, přemýšlím o tom, že se zeptám uvaděčky, jestli se to dá hulit. Sladká je pár centimetrů ode mě a neskutečně nádherně ji voní vlasy. Zamotává se mi hlava. Vyndává z tašky dvě pastičky na myši a pokládá je na svá stehna. To pro případ, kdybych se v přítmí kinosálu pokusil o ohrabávání. Beru na vědomí. Následně mě upozorňuje, že má mezi stehny paralyzér s 20 000 volty. Zbytečné obavy, tak daleko nedosáhnu, i kdybych chtěl. 

Film byl super, dojemný, z kina jsem odcházel nasraný, protože snímek je primárně o tom, jak s námi mocnosti vyjebaly. Karel Roden strhující a přesvědčivý, což nepřekvapí. Ale ještě více se mi líbil pocit být s holkou někde a někdy sám. Ano, Éčko jezdí samo, Chemická za mnou byla asi taky třikrát sama a 10 minut jsem s ní strávil na koncertě Škorpíků v Praze, když šli naši na cígo. Ale ještě nikdy jsem nebyl celý večer se ženou sám. Děkuju ti. Děkuju za pocit, že takhle nějak by vypadalo rande. Nezapomenu ti to.

Vtipná situace nastala, když se mě Sladká zeptala, jestli chci slaný preclík. Třikrát jsem odmítl, ale při čtvrté otázce už můj jazyk neodolal a svolil jsem. Trochu to byla chyba, já myslel, že už má pytlík rozdělaný, ale neměla. A zrovna byla tichá scéna a jí se nechtělo šustit, tak počkala, až bude hlučnější část, třeba šumění moře, a tiše škubla. A proč SMM? Sladká, MoW a Masaryk.

Jinak si pouštím tuhle písničku 30x denně, a když si přečtete na Wikipédii, kdo to byl Eric Carr, je ještě silnější. KISS, rok 1990:

https://www.youtube.com/watch?v=d_RKO5ozLVo