Mow | Mezi svými

Včera jsme se po asi 15 letech byli podívat ve Dvoře Králové nad Labem do tamní ZOO. Cestou mě opět napadaly barvité rýmy a pubertální hlášky, kterými oblažuji čtveřici spolucestujících, a obsah těch hlášek si s dovolením nechám pro sebe, protože byste zaručeně začli pochybovat o mé ynteligenci. Když jsem byl na základce, snil jsem o tom, že budu studovat zoologii. V té době jste mi mohli udělat největší radost knížkou o zvířatech, fakt jsem to hodně žral, při návštěvách zoologických zahrad jsem se často vydával za průvodce a udivoval ostatní návštěvníky svými znalostmi, aniž bych je předtím vyčetl z tabulí. Postupem let jsem se však přeorientoval na amatérskou gynekologii a sexulogii.

Cesta příjemně ubíhala až na cca půlhodinové stání v koloně, kdy prej to musí opravit. Když jsme dorazili na místo, byla veškerá parkoviště v okolí zahrady obsazena, takže další návštěvníci byli se svými vozy odkláněni na blízkou louku, která jako by byla stvořena pro mamutí technopárty. Asi poprvé v životě jsem ucítil masivní vůni trávy. Ne, vy trdla. Nemyslím vůni mariány, myslím vůni louky. Lehce se mi zachvělo chřípíčko a tělem projela nesmírná vesmírná energie.

U pokladen byl hlouček asi 20 lidí a jedna pokladní, která se teprve zaučovala, takže naší tlupu (jeden na vozejku, jeho doprovod, jeden student a dva dospělci) zadala do systému až na třetí pokus. Brácha si ze mě utahoval, at pokladní řeknou, že jsem postižený momentálně. Dělám si z něj prdel a tvrdím, že vozíčkáři mají slevu 50%, mentálně 100%. V hloučku lidí si všimnu asi tříletého chlapečka v kočárku, který je úplně nahý a zcela bezostyšně se tahá před ostatními návštěvníky za nástroj. Nejsem puritán, takže mě to nijak nepohoršuje. Přesto se uraženě ptám své matky, proč mi taky někdy nedovolí podobnou kratochvíli před lidmi, a dožaduji se vysvlečení z kalhot i trenek. Už u pokladen nás praští do nosu pižmo zvířat, potu a trusu (nebo to jsem já?)

ZOO nám zmoderněla. Hustší síť stánků, srdce z perníkové lásky, možnost nachlemtat se různorodých tekutin. Rozhodně ale ubylo zvířat. Nevím, jestli jich za těch 15 let větší část pochcípala, nebo jen byla někde zalezlá, ale rozhodně toho bylo předtím k vidění víc. Jak stárnu, čím dál víc vidím ve zvířatech sám sebe. Takže šedivá, nahrbená hyena jako by mi z oka vypadla, neskutečně roztomilé gepardí mládě, laškující se svou matkou, ve mně probudilo skryté otcovské pudy.

U hrošíka liberijského jsem si málem cvrnknul do gatí. Ten borec zrovna lezl z vody, a jak je měl mokrý, tak trochu zakopl. Neskutečná prdel. Gorila zase na zádech, hlavou dolů, nohy ležérně opřené o zeď. Nejvíc mě ale zaujali opice, druh už si nevzpomenu, ale celkem drobné černobílé opičky, jejich samec zuřivě masturboval rychlými pohyby pravačky. Byl ovšem natolik decentní, že tak činil zády k navštěvníkům, zatímco jeho potomci šplhali po jeho dlouhém (spodním) ocase.

Hodně zajímavá mi přišla africká vesnice. To bylo hodně sexy. Jen se mi tam nehodil gril, přišlo mi to jako neúcta ke skutečné africké vesnici. Tam když dorazíte, tak flákotu masa pravděpodobně nedostanete.

U jednoho pavilónu byla zmíněna jistá štědrá dárkyně, která na jeho zbudování přispěla 1 300 000. Ve vší úctě, zvířata mám rád, ale kdybych byl zazobaný, radši bych ty peníze věnoval na onkologicky nemocný děti nebo psí útulky. Hodně se mi líbila i nově zbudovaná lanová dráha. No, já byl spokojený. Viděl jsem slony, gorilu, nosorožce, velblouda, vedle něj ležel druhý, vůbec se nehýbal, předníí nohy pokrčené. Prý dýchal, ale řekl bych, že mlel z posledního. Nejvíc mě ale zaujal marabu africký, ve kterém vidím své vlasové indispozice za několik let, posuďte sami:

http://www.zoo-ostrava.cz/images_texty/16_5.jpg

Jako by mi z prdele vypadl, co? A tatínek, než jsme dojeli k pokladně pro lístky, na chvilku hodil řeč s policajtama. Nejdřív jsem ho podezříval, že se s nimi domlouvá na tom, že mě v ZOO nechá jako vzácný exemplář, a cajti tak budou ignorovat mé prosby při hledání otce a matky. Určitě by mě dali k tý gorile a ta by mě každý den vojížděla. Naštěstí omyl! Tatínek se ptal četníků, jak se dostat k přehradě Les Království, která je fakt nádherná. Ten pohled do krajiny i dolů z mostu je překrásný. Taťka mě vzal z vozejku a postavil mě, abych líp viděl. Na vteřinu jsem si představil, jak by se letělo dolů. Mrkněte se tam, opravdu to stojí za to. Pár metrů odtud je bufík, kde jsem si dal vynikající párek v rohlíku s hořčicí, už jsem pod náporem Nutelly zapomněl, jak chutná dog hot či párok v rožku. Vše triumfálně zakončila pravá hořická trubka, zakoupená tamtéž.

Tradičně jsem si spálil pokožku (ještě že ne předkožku) na hlavě, obě horní kopyta, krk a tentokrát i nosík. Střevní potíže nebyly, pro klidnou noc jsem pozřel poslední tobolku Imodia v naší rodině.

P.S. U toho bufetu bylo několik sexuálně zajímavých objektů. Té jedné bych padl k nohám a klečel a brečel. Klečel a brečel, klečel a brečel...