iva: Včera jsem si na tebe vzpomněla. Kolegyně po mně chtěla jakousi službičku a protože jsem jí úplně nevnímala, zaškrábala mi na záda, aby na sebe upozornila. Nahrbila jsem se jako kočka, slastně jsem úpěla a dávala povely typu. "Ještě..., nepřestávej..., trochu víc vlevo..., jo, to je vono..."
Moje výkřiky přivábily i ostatní kolegy a Vrabčák pravil: "Tvůj soused bych být nechtěl, ty u toho hrozně řveš!"