Jak MoW vyšokoval své živitele

Zdravím své čtenáře na první svátek vánoční,

právě jsme se vrátili z Přibyslavi, kde jsme návštívili babičku s dědou. Drobeček i rýma zmizely, cítím se zcela zdráv. Následující řádky mohou Iva, Rebarbora, Sayonara i Vášnivá přeskočit, protože vědí či tuší, ostatní, kteří netuší, mohou číst dál, protože letos jsem rodiče opravdu vypekl a vyšokoval. Část článku bude navazovat na kapitolu "Anita, má láska!", kde Mečoun trefně napsal do komentů "jak je důležité míti Chemickou".

Asi před rokem a půl jsem totiž zaslechl tatínka, jak říká, že by se rád jednou podíval na koncert Petry Černocký. Tenhle dárek jsem jim chtěl totiž dát už k loňským Vánocům, a protože jsem naivní pitomec, začnu na tomhle dárku dělat s dostatečným předstihem, tedy 6. prosince 2016. Další má naivita je, když věřím tomu, že stačí navštívit stránky této zpěvačky, a uvidím seznam koncertů. Velký hovno. Na jejich oficialních stránkách se dočtete něco o jejím životě, seznam desek a filmů, které natočila, případně si můžete objednat její vystoupení.

Volám tedy jejímu manželovi, kterého se ptám, jestli nebudou někdy příští rok hrát na Vysočině, ideálně Havlíčkův Brod, Žďár nad Sazavou, Jihlava. Prý určitě, ať se mu připomenu SMSkou, a on se mrkne do diáře. Mám radost. Šlo mi o to, že ten koncert se může uskutečnit až v roce 2017, ale když budu vědět, kdy se uskuteční, budu lépe připraven. Kdyby se odehrál třeba v lednu nebo v únoru 2017 v Brodě, já to věděl včas, včas bych zamluvil lístky a měl bych krásný pocit bezpečí a jistoty. Posílám mu tedy SMSku, nic. Zkouším mu tedy volat znova (to už je rok 2017), dostává se mi odpovědi, že někde na Vysočině hrát budou, a ať to sleduji. Potřetí už volat nehodlám. Zde bych se možná měl v duchu omluvit za svou naivitu, neb jsem předpokládal, že je něco jako Scorpions nebo Rolling Stones - mrknou do diáře a už mají nasmlouvané koncerty na celý rok = vědí dopředu, kde budou hrát.

Ještě několikrát během roku 2017 zkouším její koncerty googlit, nějaké nacházím, ale všechny jsou moc daleko. Poslední hledací pokus si dávám 15. listopadu a málem mě trefí šlak. Objevuji totiž dokument v PDFku, který obsahuje akce, jež se konaly nebo budou konat v Heřmanově Městci. Heřmanův Městec je městečko se zhruba 5 000 obyvateli, asi 40 km od prdele, kde přežívám. Zatím mi jméno "Petra Černocká" v tom dokumentu našel jen Googlu. Jak píšu, tohle se událo 15. listopadu 2017, a taky se mohlo stát, že už tam Peťule vystupovala třeba v lednu, v květnu, protože dokument, jak se následně ukázalo, obsahoval akce od ledna 2017 do března 2018. Ťukám tedy na ten odkaz v PDF, mačkám F3 pro vyhledávání na stránce a zadávám "Petra". Málem se poseru. Nachází mi to ji v tom dokumentu a je u ní datum 23. února 2018! Skoro umírám štěstím.

Najíždím si na stránky Kina Mír, kde má vystupovat, předprodej nezačal.

Zkouším tam volat, zda vědí, kdy předprodej začne, nemůžu se tam dovolat. Vrtá mi hlavou i placení. Píšou, že jdou lístky na akce koupit přímo v pokladně kina, nebo online kartou přes internet. Daří se mi tam dovolat druhý den - slečna neví, kdy předprodej začne, a lístky jdou na dálku opravdu pořídit jen kartou, kterou ale nemám pro online platby aktivovanou, a i kdybych měl, byl bych rodičům nápadný, na co potřebuji kartu. Chemická kartu aktivovanou má a umí s ní zacházet.

Náš vztah s Chemickou míval vždy vysokou úroveň, ale nikdy jsem do něj nechtěl tahat peníze, proto jsem začal SMSku tak něžně a sladce:

"Ahoj, je mi to hrozně blbý, ale potřebuju prachy. Slyšíš? Tvoje prachy! Vrátím brzy!"

Tato zpráva pokračuje dalšími čtrnácti, díky kterým je Chemča uvedena v obraz. Odepisuje:

"Jasný, to je maličkost. Teď nejsem doma, ale zítra na to klidně vlítnem."

Musím se té odpovědi smát. Je to poprvý, co mi ženská píše, že na to v souvislosti s čímkoliv vlítnem. Píšu jí, ať je v klidu, že předprodej ještě nezačal, každopádně ať je připravená, až vydám pokyn. Už tehdy vím, že budu chtít lístky dva, nejen pro taťku, ale i mamku. Váhám ale, jestli nebudou mít strach nás nechat doma s bráchou a Karlíkem, brácha se o mě potarat umí. Proto volám do kina znova a ptám se, jak je to tam s bezbariérovostí, to kdyby se rodiče cítili bezpečněji, kdybych jel taky. Po telefonu mluvím, jak se dozvídám později, přímo s panem ředitelem Společenského a kulturního centra v Heřmanově Městci, který mi oznamuje, že pro vozíčkáře je to tam špatný, protože 23 schodů, a koncert přesunuli na 9. března, což je dobře, já se totiž blbě podíval na tátovy směny, ve skutečnosti má 23. února odpolední, to přijíždí z práce ve 21.30, i když jsem včera dozvěděl, že by si klidně vzal dovolenou, 9. března je po noční.

Předprodej začal asi 10. prosince. Já to zjišťuji v 6.30 ráno a hned Chemické posílám z postele textovku. Platí to 12. prosince v 9.31 ráno, posílá mi textovku, ať mrknu do mailu, jestli dorazily vstupenky. Jelikož mi mamka žehlí v pokoji, nemůžu přímo zkontrolovat obsah tohoto mailu, ale v náhledu vidím "Kinosál", takže to klaplo.

Po tomto si zakládám e-mail jezisekzdravi@seznam.cz a prostřednictvím něho posílám na maminčin mail tři poukazy na knihy do čtečky, ale i inkriminované vstupenky. Činím tak přes webovou aplikaci "LetterMeLater", kdy nastavuji datum 24. prosince, ale časy odlišné - 19.25 pro knížky a 19.30 pro vstupenky. Tady příběh některé znají a mohl by končit. Jenže..

Jenže jsem to trochu posral - když se totiž včerejší rozbalování chýlilo ke konci, zeptal jsem se mamky, kolik je hodin. Odpověděla, že 18.45, a zeptala se, proč se ptám. Odpověděl jsem, že někdo dorazí. "Do tohohle bordelu?"

Všiml jsem si, že otec v křesle nepatrně zesinal. Uklidnil jsem je, že dorazí Ježíšek, nikoliv parta bezdomovců. Moc je to neuklidnilo, chtěli vědět kudy. Rád odpovídám v jinotajích, a tak jsem hlesl, že elektrickým potrubím. Požádal jsem po rozbalení všech dárečků o převoz k počítači, abych posunul čas odeslání mailu na 19.00. Rodiče si šli z nervozity patrně zapálit. Po návratu jsem je vyzval, ať se mrknou na mail, kde byla tato zpráva: