Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

iva: Mateřský plurál jsem používala a nikterak mě to netrápilo. Prostě jsme něco dokázali a mě to těšilo. Navíc jsem si plurál dokázala překládat do nemateřštiny a rozhodně jsem necítila potřebu povýšeně jiným matkám pluralistkám dávat najevo, že na rozdíl od nich já jsem samostatný jedinec, který vychovává jiné samostatné jedince. Ale každý to má jinak a každého drží nad vodou něco jiného
Zdrobněliny jsem taky používala, šišlání nesnáším, ale mazlivý tón v hlase mi nevadil u nikoho.
Zato národní nadšení typu: "My jsme vyhráli!" mě deptá dodnes. Zejména ve spojení s protimluvem: "Zy blbci to zas pohnojili!"
Ne že by mě netěšil úspěch našich sportovců a neuronila jsem kroupu, když stála Ester Ledecká na bedně a hráli naši hymnu, ale prostě já a sportovci NEJSME tým (na rozdíl od mých dětí)