Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

liška: Jak to udělat bez rodičů? - jde mi hlavou. Jak to udělat technicky. Jsou nějaký možnosti?? Třeba i dlouhodobý nebo vyžadující delší přípravné akce?

Druhý,co mě trklo - ta grilovačka. Není povinný na grilovačce hodně mluvit, natož se všemi, natož jako kdysi nebo vtipně! (I když vtipnej jsi dost, ne?!) Na grilovačce se může jen tak sedět a jíst a poměrně mlčet a bejt vožralej. Nebo střízlivej. Myslíš v tom víc na druhý než na sebe - že by byli zklamaný nebo zdeptaný (nebudou) nebo cokoli. To je jejich job! Oni jsou dospělí, oni se o sebe postaraj a maj na to víc možností, nemusíš to dělat za ně, kašli na domněnky o nich a jeď na grilovačku, když se ti chce nebo někdy i když se ti nechce, ale rozhodneš se jet, ale ne kvůli postarání se o pohodlí druhejch. To přece nemusíš dělat.
- To není rada, to je jen můj dojem; dost možná je to mimo, já nevím, neznáme se.

Bude tam víc lidí, nebudeš tak děsně nápadnej, jak se to kvůli vozíku jeví. A ty lidi/ spolužáky znáš zdřívějška, to je super! Jsou na to už zvyklí, že máš vozík. (Znám jen jednu holku na vozíku a protože jsem to předtím neznala, napřed jsem se jí trochu vyhejbala, protože jsem nevěděla, jestli jí spíš uhejbat nebo ji nějak nabídnout něco, anebo jestli mě tím kovovým monstrem nepřejede ) Kdo z tvých blízkých už to zná, je výhoda - z toho dedukuju.)