korektorka: Jsem ráda, že sis deníček přečetl. Mně se dost líbil. Komentáře jsem četla a jsou většinou optimistické. Ona má dobré vztahy s jeho rodinou a bydlí spolu nebo blízko sebe, což je velká výhoda. Nočního vstávání k dítěti bych se fakt nebála, můj manžel nikdy nevstával a ani jsem to po něm nechtěla, brala jsem to jako svoji práci, protože já se mohla dospat, když dítě v 10 dopoledne zase usnulo, zatímco manžel by to v práci těžko dohnal. A na rozdíl od nevidomého, jak tam někdo zmiňuje, může takhle postižený otec dítě docela dobře pohlídat. Prostě pořídí velkou ohrádku s hračkami, manželka ho vybaví notebookem, na kterém jde v případě nouze dítěti něco pustit, a pokud se začne dít něco, s čím si neporadí, může vždy někoho zavolat. Nakonec mi to přijde jako mnohem lepší život, než aby skončila s tím prvním pitomcem.
Ale seznámit se na vozíku není lehké, to je mi jasné, chce to mít velkou porci štěstí a být v pravou chvíli na správném místě...
sayonara: Pff, noční vstávání k jednomu dítěti, to musí být Hawai!
Hele, tak mě napadá, že bys takhle mohl mít jako hračku pro dítě něco na dálkové ovládání, Doriánek se včera zamiloval do jednoho autíčka a vydržel by u toho hodinu, kdyby s ním majitel neodjel.
sayonara: Btw díky za upozornění na tu akci bez poštovného, jen jsem na mobil marná, je věčně někde hozený, a kdybych na něm neměla Duolingo, ani ho za celý den nehledám.