Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)
Komentář, na který odpovídáte
mow: Míša? Mám pro Míši slabost, snad neprozradím příliš, když řeknu, že se tak jmenuje Sladká. Sladká Míša nebo Míša Sladká
Tvůj koment je tak bolestně pravdivej a pravdivě bolestnej, až to bolí. Přesně tyhle otázky si kladu celý tenhle blog. Upřímně? Nevím, jestli mě čteš celou dobu, ale já po střední ještě studoval. Původně se mi vůbec nechtělo, ale po maturitní prázdniny byly hrozně dlouhý a mně se stýskalo po lidech. Věřil jsem, že tam bude aspoň část lidí ze střední, a tak se nechal ukecat třídní na VOŠ, která ke střední náležela. Téměř všichni spolužáci se dostali na vejšky, studium na VOŠ si nechali jako záložní variantu, kdyby je na vysokou nevzali.
Po 7 měsících jsem studium ukončil, do kolektivu jsem nezapadl, parta zdaleka ne tak prima jako na střední nebyla a navíc jsem začal mít vážný problémy s matikou.
O vzdělání mi primárně nešlo, chtěl jsem si prodloužit pobyt mezi lidma. Ale neflákal jsem to, dost kluků se tam totiž zašilo, aby se ulili před vojnou, jeden nepřišel do školy už druhý den, další odpadávali po pár týdnech.
A bylo to náročný, došlo mi, že nejsem dost chytrej, i když v indexu mám nejhůř trojky. A unikal mi smysl. Šlo o obor Zabezpečování jakosti, udílení ISO, tehdy údajně (2003-2004) velmi perspektivní obor, jediná škola v ČR. Ale já si neuměl představit, že mě budou po fabrikách tlačit s vozíkem, já helmu na hlavě, v ruce normy a budu říkat: "Tohle máte blbě, tohle si dejte do prdele!"
A už jsem byl unavenej, určitou zátěž to představovalo i pro naše, už jsem chtěl voraz. Momentálně mám pocit, že bych potřeboval zase změnu, poklidný nestresový život je sice fajn, ale taky nudný a prázdný.
Dík moc za povzbuzení, Míšo