Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

míša: Ne Misa od Michaela ale takovy odkaz na misu jako synonymum medvidka (ne jako jmeno).
My jsme si tehdy pomerne uprimne a bez romantickeho oparu ujasnili to, jak vidime budoucnost a doslo nam, ze i kdyz to rozhodnuti bude bolestne, nejak nejsme schopni se dohodnout na zakladnich bodech. A to, co by clovek v "beznem" vztahu proste neresil a nechal to plynout s tim, ze casem (v nejakem rozumnem horizontu) si priority jako spolecny zivot a deti ujasnime, tady bylo uz ke specificnosti toho, ze tak nejak zkusit spolu zit a uvidime, nebylo tak snadne jako pro dva sobestacne partnery. A on navic pomerne striktne odmital zalozeni rodiny a vzhledem k jeho veku bylo jasne, ze nejde o nejaky rozmar, ktery casem vlivem vztahu zmeni. A nebylo to proto, ze by chtel sobecky partnerku pouze pro sebe (respektive peci o sebe), ale videl u maminky tu narocnost spojit peci o hendikepovaneho a maleho sourozence.
Sobec on nebyl a moc dobre vedel, ze kdyby tu moznost rodiny nechal otevrenou, sla bych do toho vztahu. A prave protoze me znal a znal muj pocit zodpovednosti, moc dobre si uvedomoval, ze i bez deti bych ho s nejvetsi pravdepodobnosti neopustila. Jen stastna bych asi nebyla. Tehdy jsme to oplakali oba, ale dnes ten jeho bolestne uprimny postoj vidim jako ukazku toho nej charakteru a faktu, ze pro me nakonec chtel to nejlepsi, bez ohledu na sebe a sve osobni zajmy-lasku-potreby. A dnes uz ho chapu az moc dobre a vim, jak moc nesobecke to vsechno bylo.
A mmch partnerku uz par let ma, maji takovy "navstevovaci" vztah, ona ma vetsi dite, takze materske pudy ukojeny a oba jsou spokojeni.