A práce ti nesmrdí?

17. září 2016 | 15.21 |

Tahle kapitola mě napadla nedávno, nebude moc vtipná, takže výjimečně j nemusíte číst na hajzlu s tabletem nebo notebookem v ruce, abyste se nepočůrali smíchy. Možná si říkáte, jak trávím celé dny. Různě. Většinu času jsem u compu, ondy koukám na televizi, počítám chlupy na svém těle (30 475), jsem takový trochu Azor, kapku čtu, trochu spím. Už vás slyším, jak voláte: "A práce, ta ti nevoní, ty dobytku línej?" Ale voní, vy huby nevymáchaný. Dokonce jsem práci aktivně hledal a v několika zaměstnáních i pracoval. Ne kvůli penězům, za které bych pořídil víc Bangládéšek nebo sladkostí či propisek, ale spíš kvůli pocitu, že jsem užitečný.

První práci jsem objevil v časopise vozíčkář a tatínek byl tak hodný, že tam zavolal. Tahle práce mi vydržela čtyři pět let. Je rok 2006. Tu firmu nebudu z loajality jmenovat, i když už pro ni dávno nepracuji, a také se objevila v souvislosti se zaměstnáváním postižených v Reportérech ČT. Jde o to, že nikoliv nezákonně, ale řekněme neeticky nutili párkrát do roka zaměstnance, aby využívali různé poukázky, které se jim strhávali z platu. Pikantní je, že celý ten plat vlastně hradil stát, v nákladech jsme firmu stáli tak padesátikorunu měsíčně. Předtím když byl příspěvek ještě štědřejší, si část příspěvku nechávali pro sebe. Tehdy mi to bylo fuk, nezákonné to nebylo a já byl se svým platem spokojen. Pak byl státní příspěvek razantně snížen a bylo nařízeno, že celý musí být vyplácen zaměstnanci. Nám bylo doporučeno z něj každý měsíc posílat 500 korun, které měly být použity na dobročinné účely pro zdravotně postižené. To pětikilo jsem posílal, za případné komplikace mi to nestálo, byl jsem rád, že práci mám. Nicméně rozkaz to nebyl, a tak jsem se dvakrát třikrát do roka na posílání pětikila vykašlal, a pořídil za to Vánoce. Aktuální stav je takový, že pokud zaměstnáváte více než 50% postižených, proplatí vám stát maximálně 75% prokázaných mzdových nákladů včetně soc. a zdravot. pojištění, nejvýše však 8 800 korun měsíčně.

Ještě když fungoval chat Lidé, pomáhal jsem v počítačové místnosti jedné slečně se zlobivým noťasem. Byl 1. leden 2008. Pak z ní tahám mail i ICQ. Zaujala ji má inteligence, bystrost i můj život. Měli s přítelem reklamku a nabídla mi, jestli bych jim nechtěl dělat popisy softwaru, čili jak se který program ovládá. 300 korun za jeden. Někdy mi to trvalo i celé odpoledne, ale byla to zajímavá práce. Nejdřív jsem hledal cesty, jak si ji usnadnit, takže jsem uvažoval nad tím, že zkombinuji nějaké texty z netu, změním slovosled, abych neporušoval copyright. Jenže pak se ukázalo, že tohle je daleko náročnější a pracnější. Tudíž jsem šel cestou vlastní poctivosti, kdy jsem si ten program stáhl, zkoumal ovládání, vedle si otevřel Word a hned za tepla psal. Naše spolupráce skončila tím, že mi neposílal prachy. Rodiče tehdy ještě internetové bankovnictví neměli, takže jediný způsob, jak zjistit, zda jsou peníze na účtě, bylo měsíc čekat, než dorazí papírový výpis, případně telefonní bankovnictví.

No a když její přítel slíbil, že je v půlce měsíce posílá, zkraje dalšího dorazil výpis, peníze nikde, bral jsem to jako opomenutí. Když mi tohle udělal i podruhý a tvrdil, že mění banku, spolupráci jsem ukončil. Celkem 12 popsaných programů = 3 600. Pak jsem se ještě ráčil pohádat přes ICQ s jeho přítelkyní, která mé pnutí označila za matlání se v hovně. Já jsem ukrutnej dobrák, ale když mě někdo nasere, jsem nemilosrdnej.

Když skončila i spolupráce s firmou z druhého odstavce, což bylo po tom, když obvinili jejího personálního ředitele, že způsobil škodu 100 miliónů korun (údajně zaměstnával lidi, kteří brali podporu v nezaměstnanosti), dával jsem si několik let pauzu. Jednoho dne se mi zastesklo po nějaké aktivitě. Ano, slyším, jak říkáte: "Tak si ho vyhoň!" Ale já myslel práci, něco s počítačema, vybírat hardware, navrhovat sestavy, dělat takového operátora online. Obeslal jsem téměř všechny počítačové firmy v ČR. Obzvlášť vstřícní byli v CZC, kde mi personální řekla, jestli bych se nemohl dostavit na pracovní pohovor do Příbrami, chtěl jsem to ukecat na Skype, což by se bývalo povedlo, ale já, jak jsem hrozně poctivej, jsem se přiznal, že moc nedělám do síťových prvků čili modemy, routery, switche, a tím jsem to zabil. Vysloužil jsem si následně mírnou kritiku Chemické i IT kamarádů, kteří mě poučili, že o tom, že něco nevím nebo neumím, se má pomlčet. Mohl jsem prý říct, že si v tom doplním znalosti. A tak mi u CZC řekli, že potřebují někoho s komplexními znalostmi. Trochu bych se hádal - pochybuji, že jejich ajťáci mají přehled úplně o všem. Buď ano, ale do hloubky moc nevidí, a nebo vidí hodně do hloubky, ale jeden dělá do procesorů a základních desek, další má grafické karty, třetí pevné disky a SSD a čtvrtý rozumí skříním a zdrojům. Gynekolog vám taky nezvládne operovat mozek.

Další kritiku od rodičů i kamarádů si vysluhuji za to, že ve všech rozeslaných mailech nabízím, že budu dva tři měsíce pracovat zadarmo. Jsem prý blázen. Nemyslím si. Chci dát zaměstnavateli šanci, aby se přesvědčil, že nekupuje zajíce v pytli. Zdraví prý taky zadarmo nepracují. To sice ne, ale jak jinak bych měl zvýšit svou šanci na zaměstnání? Tohle rozesílací kolečko udělám během dvou let asi dvakrát. A loni mě na zkoušku bral pán z Ostravy, abych mu plnil e-shop. První dva týdny jedu zadara, pak mi dává pade na hodinu. Všímám si ale, že je pro něj čím dál těžší mi výmýšlet úkoly, až mám trochu pocit, že otravuji. Už je mi to trapné. Má můj mail, mobil i ICQ, píšu mu, že když bude mít pro mě úkol, ať se ozve. Už se neozývá, visí mi 400 za 8 hodin. Je to tak směšná částka, že je pod mou úroveň se o ni hlásit.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: A práce ti nesmrdí? am 17. 09. 2016 - 17:14
RE(2x): A práce ti nesmrdí? mow 17. 09. 2016 - 17:34
RE: A práce ti nesmrdí? rebarbora 18. 09. 2016 - 15:20
RE(2x): A práce ti nesmrdí? mow 18. 09. 2016 - 18:10
RE(3x): A práce ti nesmrdí? rebarbora 19. 09. 2016 - 17:20