Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)

mow: Díky, Davide. Ty léta mýho života mě zkrátka naučily být realistou. Samozřejmě, někdo by mohl říct: "Copak tvý osobní štěstí není důležitý? Copak ty sám nejsi důležitý?" No jasně že jsem, ale vocamcaď pocamcaď. Bylo dost holek, který jsem chtěl, avšak nikdy o žádnou vyloženě neusiloval, nejsem zrovna krasavec, spastici (The Spastic People of The Universe, haha) nejsou extra přitažliví. Takže mohu být šťastný, ale jen tak nějak v mezích normálnosti, neničit životy druhých. Za minulé dva týdny jsem utratil 360 korun za moje milované Kinder Pinguí, mají je v akci v našem obchůdku za 12,90. V první várce za 220, v druhý za 140.

Pak hrozně miluji punčové řezy. Když jel brácha se svou slečnou do města, poprosil jsem je, jestli by mi 5 kusů nekoupili. Když punčáky mít nebudou, nechť je nahradí štafetkama. Punčáky měli jen čtyři, takže pětici doplnili štafetkou. A brácha byl dneska s taťkou ve městě, brašule se stavila v papírnictví a koupila mi dvě propisky.

Takže jak vidíš, já se snažím si ten život užívat právě těmahle drobnostma, který sice dramaticky nevylepší můj život a nenahradí teplotu ženského těla, ale je to aspoň něco. Něco málo. A díky za tvůj komentář, Dejve.