Už jsem dlouho nic nenapsal, takže je čas to napravit - hlavní zpráva je, že Džulí má 40 % státnic za sebou, jak výtvarné portfolio, tak i diplomku zvládla za nejlepší možnou známku, ale pššššt. Ona není úplně nadšená, když se chlubím jejími úspěchy, já zase tvrdím, že to chlubení není, jen to lidi zajímá a není nic špatného na tom, když si společně se mnou zazpíváte

Přátelé, musím se vám pochlubit, na koho mám mail a kdo mi odepsal. Ale prozradím to až na konci článku. Jistě víte, že mám rád pičítače, a postupem let, jelikož brusle, lyže a kolo by mi byly platný jako beznohýmu boty, jsem se v nich dost zdokonalil. Samozřejmě v něčem jsem trapně neschopný, například když jsem při druhém online srazu nemohl najít v Google Meet chat.

Určitě znáte české přísloví "Pýcha předchází hlad" a já nejsem výjimkou. Tajná dopsala diplomku a bylo třeba převést ji do formátu PDF. Ovšem nikoliv klasického PDF, nýbrž PDF/A, což je speciální poddruh PDF určený k archivaci, který by měl zaručit, že dokumenty v něm uložené budou přečtené a otevřitelné i pro tisíce příštích generací. Problém je, že Office

Nikdy se nesměj lidem, jak vypadají, říkálávala maminka. A měla pravdu. Ovšem nedávno jsem viděl jedno video, které mě hrozně rozesmálo. Nejdřív ale tento obrázek:

Chtěl bych poděkovat Lvici za zorganizování druhého online srazu a ostatním lvíčatům za účast. Myslím, že to bylo přesně to, co má proticovidovými opatřeními frustrovaná duše potřebovala. Také chci poděkovat za tři nové onlinesrazové tváře - Boudiccu, Sayonaru a Damn-girl. Doufám, že jsem byl méně nesnesitelný než minule, takže děkuji za báječné dubnové nakopnutí. Zase jsem si potvrdil, mezi jakými

Už o mně prostřednictvím blogu víte skoro všechno, ale nyní jsem odpoledne dokoukal Záhadu hlavolamu, tedy to zpracování z roku 1993, které je neprávem dost opomíjené. Známější je černobílý seriál (1968) se stejným názvem, který režíroval Hynek Bočan, jež má na svědomí třeba S čerty nejsou žerty, Přítelkyni z domu smutku nebo Zdivočelou zemi. Často běžel v Magionu a

Dnes bych vám chtěl představit hru, ke který mám citový vztah. Její hlavní představitel je mi trochu podobný, páč vypadá trochu paralympijsky. A nemá nožičky. Já nožičky mám, ale nepoužívám je, protože mi nefundujou. On nožičky nemá, místo toho má kotlík. Když jsem tuhle hru viděl poprvé, měl jsem pocit, že hraju za beznohého postiženého. Často jsem si představoval,

Byl bych blbý, kdybych investoval jen do bitcoinu, zkusil jsem i jiné kryptoměny. V lednu, po kokotu (nebo koketu?) s BTC jsem si koupil i kousíček Etherea, což je kryptoměnová dvojka, a nyní v březnu jsem ochutnal i Litecoin a hlavně Dogecoin. O posledně jmenovaném bych se chtěl rozepsat víc. Dogecoin je 14. nejpoužívanější kryptoměna, vznikla jako mem, z prdele a

Už jsem dlouho nic nenapsal, takže je čas zase oblažit mé readery pár řádky, i když ne úplně pozitivními. Nasral mě nouzový stav. Vím, že jsem asi sobecká kurva, ale tentokrát na mě ten covid, respektive covidová opatření, dopadl trochu víc. Vojáci na silnicích, policajti s vodními děly v ulicích, tohle už se dotýká i mě a dostavila se poměrně silná úzkost. A to nejsem

Stalo se to včera. Brácha přišel do pokoje, jestli si může pustit telku. Souhlasil jsem a on si pustil videa z kanálu Jdemežrát, kde zavalitý jedinec testuje jídla z restaurací prostřednictvím dovážky. Koukal na video s hamburgerama a dostal z toho hlad. Já už dřív uvažoval o tom, že bych letmo a zkusmo objednal něco z netu, abych se cítil jako lord (Voldemort). Jenže