Mow | MoW bloguje

Jak dlouho mě znáte? Letos v červnu 6 let. Někteří mě znají i osobně a vědí, že jsem ultimátní hovado, arbitr vkusu i elegance, účes a lá Luděk Kopřiva a mentálně jsem zamrzl v 16. Inu, dostal se mi do rukou film s názvem Plešr neboli Rozkoš. A jelikož mám taky plešku, řekl jsem si, že by to mohlo být něco pro mě. Bylo to švedské, režírovala to žena se jménem Ninja

Je tu asi nejočekávanější kapitula mého blogu. Letošní Vjánoce byly trochu jiné než ty předchozí. Zaprvé jsem snědl téměř celou štědrovečerní porci jídla, což nebylo nic výjimečného ani v předchozích letech. Rozdíl byl jen v tom, že co jsme dojedli, musel jsem na WC. To se nestalo ještě nikdy. Nastalo u mě totiž VP (Velké Puzení), což by znamenalo, že bych se u stromečku

Tak jsem tady, abych vám vyprávěl o včerejším filmovém zážitku. Zhlédl jsem totiž romanťárnu Chyby od Honzy Prušinovského. Tohohle rejžiséra mám velmi rád. Pro ty, kteří se v české kinematografii tolik neorientují, mohu prozradit, že má na svědomí bomby typu Okresní přebor, Kobry a užovky, Trpaslík a hlavně seriál Most. Filmem Chyby si zkusil nový žánr - netradiční

Přátelé, v minulé kapitule jsem se zmínil o zeleném kávovaru Smeg pro Džulí a už jsem to viděl fakt bledě. Pro ty, kteří nemají rádi smrad, samolibost a onanování nad egem, nechť raději nečtou dál. Vy ostatní samozřejmě můžete.

Firmu Smrk jsem vůbec neznal, ale musím říct, že dělá krásné věci, a naprosto chápu, proč mu Džulí tak

Mám křeče v břiše, avšak dle mého měsíčkového kalendáře ještě není ten správný čas. Tak vám písnu, co je u mě nového. Byl jsem minulou středu u zubaře a příští jedu zas. Už chci konec, a on nepřichází. Udělal jsem svůj první nákup v Německu, odkud jsem si objednal pečenáče v konzervě. Samozřejmě nejen ty. Ale když jsem měl v košíku cca 150 věcí, překvapilo mě, že mi