Článek Trápení a radosti

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Trápení a radosti

10. 08. 2016 - 20:00

iva: No jo, nejsou každý den Vánoce...
Nemusíte být pořád zábavný, ty příšerný pocity, že je všechno k hovnu, k životu patří taky.
Hlavní je se z toho nepodělat. Což vám, jak tak čtu, vlastně dobře jde. A to je fajn.
Těší mě, že píšete pořád dál, stýskalo by se mi

10. 08. 2016 - 20:14

iva: PS: právě jsem se dostala na komentář u minulého článku a ano, prosím, hozené tykadlo já takřka nikdy neodmítám, děkuji

10. 08. 2016 - 22:41

zlomenymec: Tak jestli tomu rozumím dobře, tak jeden z těch důvodů, proč se takhle začínáš stranit je, že nemáš o čem moc mluvit, o ničem zajímavém, jako ostatní - o práci, dětech, vztazích a tak?

Tak proč si něco nenajít? Máš přístup na internety, umíš je ovládat, času máš - to je asi právě i součást toho problému - taky dost... určitě by se našlo něco, co by tě bavilo a zajímalo a šlo se to učit z domova? Od historie, přes techniku, světovou i domácí beletrii, po cizí jazyky, hrome, knížek, videí, znalostí, dovedností máš plné internety

Pak bys měl o čem zajímavém mluvit, zabil bys čas a vůbec, byl bys happy jak dva grepy!

---
zlomenymec.pise.cz

11. 08. 2016 - 11:39

mow: Máš i nemáš pravdu. Ono je to spíš hlad po lidech. Proč myslíš, že jsem registrovanej na tolika fórech? Proč myslíš, že jsem začal blogovat? Před pár lety jsem uvažoval o studiu němčiny v mém okolí, jenže zájem klesá, navíc tatínek pracuje ve třísměnném provozu. Takže ano, internet je super, ale i kdybych se zdokonaloval v čemkoliv, pořád budu ten osamělý MoW.

Chvilku jsem pracoval, psal jsem popisy na ovládání programů, pak jsem nemohl z mých chlebodárců dostat peníze.

Jindy sem dělal popisky zboží pro jeden počítačovej e-shop. Jenže po čase už mi přišlo trapný se každý den hlásit o práci. Ten pán měl na mě mobil, mail i ICQ, tak jsem mu řekl, že až po mně něco bude chtít, ať se ozve. Ke konci už jsem měl trochu pocit, že otravuji.

Asi to vyzní trochu rouhačsky - ale i kdybych měl skvěle placenou práci, k čemu by byla, kromě zabití času, když jinak není moci s kým si ty peníze užít?

---
mow.pise.cz

12. 08. 2016 - 10:16

zlomenymec: Hm, tak jsem nad tím přemýšlel a moc jsem nevypřemýšlel (bys čuměl, kdybych to celý nějakým jednoduchým nápadem vyřešil, což )
Snad jen že je škoda, že nebydlíš v nějakém velkém městě, tam bys měl přeci jen těch možností víc - např. spolupracovat s dobrovolnickým centrem a účastnit se různých akcí (a možná nějaké pořádat?) a tam potkávat nové lidi a z nich rekrutovat kamarády a adeptky na kamarádku na lehátku...

---
zlomenymec.pise.cz

12. 08. 2016 - 13:09

mow: Jasný no, když já to nevymyslel za 12 let, těžko to sfoukneš za den. Ale v tom druhém odstavci jsi na to přišel, šikula. Mě už to teda napadlo předtím, ale přesně to, co popisuješ, by se mi líbilo - jezdit po školách, vyprávět, donutit lidi přemýšlet, vážit si toho, co mají..

---
mow.pise.cz

12. 08. 2016 - 16:38

am: Ale to by nebyl špatný nápad. Dnes je inkluze aktuální téma. Nějak vhodně sestavit prezentaci (věřím, že na to budeš šikovnej dost) a směle do toho. Nejdřív bych objela okolí a pak klidně i dál. Mám koupenou knížku od kluka, kterej byl v pasťáku (Neonový vrch, autor Lable Woo, ta knížka je o tom jeho pobytu v těchto zařízeních, má i svou FB stránku) a dnes jezdí po školách přednášet. Takže směle do toho a půl je hotovo. Jo a kdybys náhodou chtěl z těchto článků udělat knihu, jsem první zájemce (a věřím, že bych nebyla jediná). Je fakt, že bys to musel ještě krapet rozšířit.

---
am.pise.cz

12. 08. 2016 - 18:18

mow: O knížce reálně uvažuji, klidně na svoje náklady, ale nevím, jestli by to někdo kupoval, jak to zpropagovat a tak. A kvůli prachům to nedělám, aktuálně to má na formát B5 93 stran (končí to Bonusovou kapitolou pro nenasytné). A4 a bichli o 250 stranách po mně nechtějte. Před chvílí odjela Chemická, byli u mě na návštěvě, prohlásila, že se musí pustit do louskání mého blogu, aby věděla, jestli ji tam příliš nedehonestuji. Aktuálně ví o blogu pouze Sladká (ta přečetla první dvě kapitoly), Chemická, Éčko, brácha a jeho přítulka, tihle o něm ví, avšak neokusili. Plánuji s tím obeslat nakladatelství, ale předpokládám, že mě vyfuckujou, nicméně koncept příhod vozíčkáře, který píše s nadhledem, tady ještě nebyl. Pokud to klapne, máš u mě, Alčo, flašku šampusu.

Akorát se patlám s názvem, nechci to vydat po svým jménem, takže zvažuji "Zápisky jednoho ptáka" nebo "Postižencovy zápisky", což by mohl být odkaz na Turgeněvovy "Lovcovy zápisky". Ale třeba je to blbost, třeba vůbec psát neumím, ale klidně i v nějakým malým nákladu jako poděkování mámě, tátovi, bráchovi a kámošům, bez nich by tenhle blog nevznikl.

---
mow.pise.cz

12. 08. 2016 - 18:40

am: Vydej to. Právě, že tady žádná taková knížka není. Lable taky dělal dotisk, udělal jen pár kousků, má to svoje ISBN tuším, jeden výtisk šel do Národní knihovny. Teď maká na druhém díle. Když to nevydáš pod ISBN je to snad levnější, ale já už bych šla do toho i s ISBN. Kdysi jsem takové ambice taky měla, ale zase tak dobře nepíšu. Nevadí, že to bude malá knížka. Já věřím tomu, že to lidé kupovat budou. Jen se zeptám, nechceš být uveden jakou autor, pochopila jsem správně? Určitě to jde, Lable Woo je taky pseudonym (můžu se ti poptat, v jakém nakladatelství mu to vzali, měl s tím také tuším problém). Už dělám místo v knihovničce, bude to mít zvláštní místečko, mám ráda vzácené kusy.

---
am.pise.cz

12. 08. 2016 - 18:49

mow: Jen se netěš, jsem kozoroh, ti jsou vždycky posraní z rizika, váhaví střelci, zatím o tom jen uvažuji, musel bych to zkonzultovat s rodiči a kamarádi, jestli by jim to nevadilo zveřejnit úplně totálně, třeba je tam něco, co by zveřejnit nechtěli.

---
mow.pise.cz

12. 08. 2016 - 21:21

am: Váhaví střelci? Možná proto jsem dosud nic nevydala Jasný, že musel, co chápu. Ale ty to dáš

---
am.pise.cz

11. 08. 2016 - 14:06

am: Koukám, že Drtící tě fakt rozdrtila. Nebo spíš jsi se nechal rozdrtit. Jinak tě můžu uklidnit, po třicítce jsem se uzavřela. Předtím jsem občas chodila na kafe, na plesy a tak. Dneska raději manžela pošlu samotnýho, protože se mi nikam nechce. I když uznávám, že je to dáno i tím, že se vždycky nepohodneme. Kamarádky mi vyčítají, že se nestavím, děti mi domlouvají kafe se sousedkami, ale já jsem nejraději zalezlá doma. Jezevec. Nezkoušel sis hledat kamarádku i mezi nechodícími ženami?

---
am.pise.cz

11. 08. 2016 - 17:53

mow: To je dobrá otázka, možná by to vydalo na samostatnou kapitolu, ale jelikož jsem línej, snad bude stačit obšírné vysvětlení v komentáři (hahaha):

Když jsem byl malej (asi do 8 let), hodně tlačili rodiče postižených dětí na mé rodiče, abych se s nimi družil. Takže jsme jezdívali na různá setkání a akce, ale já se tam nikdy necejtil dobře. Velká část z těch dětí byla postižena i mentálně, vždycky nás dali s vozíky proti sobě a nastalo trapné ticho, protože já vůbec nevěděl, o čem si s nima povídat.

Dva vozíčkáři bydlí 6 km ode mě, ale když jsem se s nima viděl na dobročinném plese, který pořádala obchodka (ano, to jsem byl ještě na střední), neměl jsem si s nimi co říct, prostě jsme na jiné vlně. Přitom dřív, když mí rodiče potkali ve městě ty jejich, často se rodiče těch kluků chlubívali, jak jezdí na různé tábory, a proč já nejezdím. Protože mě bylo nejlíp s kámošema, s mýma kámošema. Dnes už ani oni nikam nejezdí, bohužel jsou postižení ještě víc než já, za mnou kamarádi jezdí stále.

Takže to, co ti teď, Alčo, napíšu, neber osobně, vůbec mi tvá otázka nevadí, je úplně legitimní. Ale vadí mi postoje lidí, kteří si mysleli, že ví, co je pro mě nejlepší, že když jsem na vozejku, bude mi automaticky nejlíp mezi postiženýma a že vozíčkář vozíčkáři nejlíp rozumí.

Já měl tu čest psát si s fakt krásnou holkou, která měla za přítele naprosto totálně ochrnutýho kluka. Dokázal hýbat jen hlavou a dostal ji svou vůlí - tenhle člověk studoval vysokou. Když jsem se s ní bavil, říkala, že je asi pokrytec, že kdyby ona byla na vozíku, nechtěla by stejně postiženého za partnera.

To, co mi píšeš, mi navrhovali rodiče už od začátku. To samý Chemická. Ale v čem by to jako bylo lepší? Řeknu pravdu - zkusil jsem to dvakrát, věděl jsem, že to je blbost, bylo to proti mý vůli, ale chtěl jsem ukázat rodičům, že tudy cesta nevede. Ta první vůbec neodepsala, ta druhá chtěla po prvním mailu mý číslo. Po prvním mailu, což nedávám vůbec nikomu. Tady jsem ustoupil. Chodila. Ale když mi poslala svoji fotku, i Chemická prohlásila, že nevypadá moc sympaticky. Když jsem ji ukázal mamce, řekla: "MoWe, já ti nevím."

Nemusí to být modelka, ale trochu hezká by být měla. Ale víte, co bylo nejhorší? Žádná chemie, přitažlivost, já rock, metal, horory, ona kytky, flétna, pohádky. A na její smsky se hrozně blbě reagovalo: "Ahoj MoWe, co děláš? Já jsem zrovna na procházce s kamarádkou." Já: "Ahoj, koukám na telku!"

Když jsem to vyprávěl Sladké, prohlásila, že jsem jí měl odepsat, že si ho honím. Aspoň by ta konverzace měla trochu grády

Dostal jsem příležitost číst diplomovou práci jedné vozíčkářky o sexuální asistenci. A nejzajímavější je její poslední část, která je pojata jako rozhovor. Rozhovor se šesti páry o tom, jak se seznámily, o sexu, co rodiče, jak vidí svoji budoucnost, děti. A pět z těch šesti párů má zdravý partnery. Třeba spí někde pod stanem a zdravá holka nemá problém před ním čůrat. Nebo dát vyčůrat jeho. Nebo čůrají oba.

Jindy zdravý kluk a holka na vozíku. Chtějí se jít podívat na nějaký zámek. Umíte si představit, že by byli postižení oba a chtěli někam jít? To by znamenalo mít za zadkem stále asistenty nebo rodiče, žádné soukromí.

A virtuálně by mi prospěla postižená jak? Pokud by to byla podobná depkařka jako já, asi bychom si společným nadáváním na život moc nepomohli. A pokud by byla akční a aktivní, neustále by mi psala kde byla, co prožila, tak by mě to asi za chvíli štvalo, protože se to třeba hezky čte, ale můj život to nezlepší, protože já nemusím mít ty možnosti jako ona.

Možná jsem tedy sobecký pokrytec, ale nejlíp se cítím mezi zdravýma. A třeba je to i tím, že mi nepřipomínají mé vlastní postižení.

---
mow.pise.cz

11. 08. 2016 - 18:08

am: Neberu si to osobně, neboj Když to tak vezmu, v sousedním městě vídám holčinu na vozíku, fakt kus. Štíhlá blondýnka, tak do dvaceti. Možná je jí víc, co já vím, ale vypadá dobře. Jestli je na vozíku od narození nevím, všimla jsem si, že nemá úplně zdravé ruce. Ale vždycky ji doprovází zdravej kluk. Mimochodem taky kus Odhaduji, že to brácha nebude. A vůbec. Pochopila jsem správně, že Lumpice s tebou chtěla chodit? A co ty? Obecně, až s tebou bude chtít nějaká zdravá holka být, dej jí šanci. Dej sobě šanci

---
am.pise.cz

11. 08. 2016 - 18:13

am: A pak, že nebudeš mít o čem psát. Tě rozeberu do posledního šroubku

---
am.pise.cz

11. 08. 2016 - 18:20

mow: Na to nemáš dost klíčů, woe

---
mow.pise.cz

11. 08. 2016 - 18:27

am: Tsss, nemáš ani tušení, co všechno dokážu, když chci. Ale teď nechci

---
am.pise.cz

11. 08. 2016 - 18:52

mow: Nevím. Kdybych si dal říct, asi by něco bylo. Jestli se mnou chtěla chodit, to netuším, ale lhostejný jsem jí asi nebyl. A Lvice mi napsala onehdy krásnou větu, že prej jsem první kluk, který ji nechce dostat na lopatky a že by se mnou vůbec neměla problém zajít na džus. Já argumentoval i vztahama - sázet na mě by bylo riskantní. Její odpověď: "Kdo neriskuje, nevyhrává!"

---
mow.pise.cz

11. 08. 2016 - 19:01

am: Má recht. Vztahy nevycházej i zdravejm, neříkám, že to nebolí, bolí jako sviň, řveš, prosíš, nechápeš, mlčíš, ale neměnila bych. Jsou to zážitky, zkušenosti (a to pomíjím svůj negativistický vztah k mužům obecně, to jest tady na píše o mně známo, ale dokud není narušen můj osobní prostor, jsem v poho )Prostě tím chci říct, že nelituju

---
am.pise.cz

11. 08. 2016 - 19:01

am: PS: Fakt jsi ji nechtěl dostat na lopatky? Nebij mě.

---
am.pise.cz

12. 08. 2016 - 09:25

mow: Při tom chatu rozhodně ne. Pokud bychom si spolu začli, dřív nebo později bych se o "zlopatkování" pokusil

---
mow.pise.cz

12. 08. 2016 - 16:52

am: Typisch Mann Na lopatky, na lopatky, na lopatky jéjéjé Nebo raději na kolena? Netaktní připomenutí Teplic, ale snad to stařence vodpustíš.

---
am.pise.cz

13. 08. 2016 - 10:05

mow: Jasně že jo. Mně to teplické časy vůbec nepřipomnělo, spíš mi to evokovalo, že chceš ze mě mít gaye, který někoho kouří (odpusť starému prasákovi).

---
mow.pise.cz

13. 08. 2016 - 10:27

am: Se přiznám, že tohle mě vůbec nenapadlo Takže toto určitě ne, ledaže... ledaže bys před námi ještě něco skrýval

---
am.pise.cz

06. 06. 2017 - 11:10

radus: Můžu tě uklidnit... Mám pocit, že takovým tím "můj život není tak zajímavý" si projdou všichni, ale uznávám, že je to asi vozíkem umocněno. Na druhou stranu blogem ukazuješ, že máš stále zatraceně co nabídnout!

Jinak si říkám, že se ajťáci budou asi divit, co že to tady čtu... Ale zjistila jsem, že je moc fajn dávat si tvůj blog jako cílovku Zlikviduju faktury a šup článeček... Akorát nevím, co budeš dělat s mou nadváhou... Právě jsem u toho čtení sežrala půl sáčku Cyrilových hořčičných brambůrků!!!

---
radus.pise.cz

06. 06. 2017 - 11:14

mow: Jen půl pytlíku? To je naprosto v normě, až ty pytlíky budou tři, pak je to teprve na zamyšlení

---
mow.pise.cz