Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)
Článek Vděčně...
Komentáře k článku: Vděčně...
a.: Rozumím ti. Já se taky nedružím. Nemám pocit, že by bylo o čem mluvit. Nechci, aby můj svět rámovaly jenom nemocnice a kompenzační pomůcky, já se snažím fungovat co nejvíc jako zdravej člověk (práce, vztah). Byť vím, že ti lidi za to prostě nemůžou, nikdo z nás si tenhle úděl prostě nevybral. Jo jo, vždycky může být hůř.
korektorka: Mowe, moc díky za další článek. Myslím, že co kdo vyzařuje, to se mu vrací. A ty prostě záříš a perlíš a jsi hrozně moc laskavý. 
Vždycky, když v diskuzi na netu narazím na někoho, kdo si stěžuje, že nemá žádné hodné lidi kolem sebe nebo nemá vůbec žádné kamarády, je z 99 % nesnesitelný už přes psaní, často za to ti lidé asi ani nemůžou, ale na to se v životě nikdo moc neohlíží. A výrok o samotě je hrozně moc pravdivý.
hroznetajne: Máš kolem sebe lidi, kteří moc dobře ví, kdo jsi, a dokážou to ocenit 
a nemyslím jen to, že umíš hledat boty a sporáky.
Přešitá bloncko, nejsi sama 
.
(Jen tak mimochodem - moc pěkný článek. Moc.)
mow: Souhlasím s vámi oběma, ale nechci, aby to vyznělo tak, že Martin není hodnej. Je. Jen možná nemá ty možnosti dělat něco pro druhý, jinak jsem přesvědčený, že má lidi rád jako já. Je schopný se s vámi dát do řeči, když vás potká, to já jsem taková ušlápnutá šedá myš. Nedávno mi volala Veselá, potkala ho venku na procházce, neznala ho. Chotěboř není tak velká, tak jsem žil v iluzi, že se většina lidí v Chotěboři zná. Martin je bezprostřednější, neměl problém z 9. řady na Fouska zavolat, když hrál na foukací harmoniku, že je dobrej, a jak to může udejchat. Líbilo se mi to, ale já jsem zvyklý se na veřejnosti moc neprojevovat. Martin má tu smůlu, že možná nepotkal ty správné lidi.
Vnitřně mě zajímalo, jestli má nějaké kamarády, jestli za nim někdo jezdí jako třeba za mnou, ale měl jsem strach se zeptat, měl jsem strach se zeptat, protože jsem se obával odpovědi, že je sám. A nikdo není rád, když mu připomínáte jeho vlastní samotu, čehož jsem se po tom, co bych tuhle otázku položil, bál. Jestli je většinu svýho života mezi stejně hendikepovanýma lidma, musí to být šíleně frustrující. Já možná k těm zdravým trochu utíkám, občas se mnou řeší svůj život.
Martin pozval Veselou k sobě na návštěvu, ona mi pak volala, a ne že by to řekla přímo, ale naznačila, jestli mi nebude vadit, když se bude scházet i s jiným vozíčkářem (že mi jako bude trochu nevěrná, hahaha). Vůbec ne, naopak! Chtěl bych mu dát možnost trochu okusit ty lidi kolem mě. A lidi kolem mě jsou hrozně fajn. Možná se Lída nechala pozvat, že mě zná. Možná byste se od Martina nechaly (ženy) pozvat i vy ostatní, ale dost by v tom hrálo roli to, že mě znáte. Ale neznat mě, třeba byste se od projíždějícího vozíčkáře na návštěvu zatáhnout nenechaly.
Mám tezi, že na dobrých vztazích s lidma má zásluhu i to, že pro ně občas něco dělám. Určitě bychom byli dobří přátelé i bez toho, přesto si ale myslím, že pomáhat a mít zájem pomáhat mezilidský vztahy vylepšuje. A jak naznačuješ, Korektorko, ty lidi si tak trochu musíte zasloužit.
Já měl, přátelé, kliku, že jsem šel na obchodku, že zrovna v tom roce, v jakým to bylo, protože právě díku tomu bylo osazenstvo tříd obchodní akademie a gymplu takový, jaký bylo. Kdybych nastupoval o rok dříve či později, už se Sladkou, která následně dotáhla První, a První pak dotáhla Chemickou a Veselou, minu. Určitě bych poznal zase jiný holky, ale možná by nebyly tak dobrý jako tyhle.
A kdybych nešel na obchodku, tak žiju dost možná stejnej život jako Martin, protože udělat si kamarády přes net je mnohem těžší, ne-li nemožný. Díky vám všem.
---
mow.pise.cz
korektorka: Já jsem spíš psala o většinové populaci, Martin klidně mohl mít jen smůlu na kolektiv, ale třeba má blízké kamarády, i když já bych se ho na to taky neptala, bála bych se, že ho raním.
lentilka-sdeluje: Já jsem Husákovo dítě a za mého dětství lidé s postižením nebyli v ulicích vůbec vidět. Všichni byli zavření v ústavech, protože socialistický člověk byl zdravý, pracovitý a šťastný, že.
Já bydlela poblíž Jedličkova ústavu, takže občas jsem nějakého vozíčkáře zahlédla a vždycky jsem na něj čuměla, jak na exotické zvíře. Možná i proto by mě kolemjedoucí vozíčkář na návštěvu neukecal... A možná právě proto ukecal. 
Každopádně je skvělé, že se doba hnula správným směrem a "exotická zvěř" byla vypuštěna mezi lid. Protože mezi postiženými je spousta super lidí, o které jsme dřív byli ochuzeni.
lentilka-sdeluje: Tak ono píše je tak nějak všeobecně plné exotů. A protože "svůj k svému", je mi tu mezi váma moc dobře. :*