Zdar, mí drazí čtenáři. Po delší menopauze jsem zase tady, ale připadá mi, že je teď nějaké horší období, mé mužo uvnitř je skleslé, na Ukrajině válka a někteří lidi vám říkají tak "milí" věci, že jsem měl chuť rozmlátit klávesnici na kaši. Ale začnu pozitivně, protože v současné hovnodobě je cokoliv pozitivního vítano. Povýšil jsem. Z funkce moderátora na

Jak dlouho mě znáte? Letos v červnu 6 let. Někteří mě znají i osobně a vědí, že jsem ultimátní hovado, arbitr vkusu i elegance, účes a lá Luděk Kopřiva a mentálně jsem zamrzl v 16. Inu, dostal se mi do rukou film s názvem Plešr neboli Rozkoš. A jelikož mám taky plešku, řekl jsem si, že by to mohlo být něco pro mě. Bylo to švedské, režírovala to žena se jménem Ninja

Zdravím vás, vy plantážníci,

od zhruba 6. ledna 2022 surfuji na rychlejším 250megabitovém internetu. Megabit není totéž co megabajt, abyste to na ty megabajty převedli, musíte dělit osmi. Kvůli rychlejšímu internetu jsem si musel koupit nový modem, který umí rychlostí profil 35b, který je potřeba pro rychlosti nad 100 megabitů, předchozí

Je tu asi nejočekávanější kapitula mého blogu. Letošní Vjánoce byly trochu jiné než ty předchozí. Zaprvé jsem snědl téměř celou štědrovečerní porci jídla, což nebylo nic výjimečného ani v předchozích letech. Rozdíl byl jen v tom, že co jsme dojedli, musel jsem na WC. To se nestalo ještě nikdy. Nastalo u mě totiž VP (Velké Puzení), což by znamenalo, že bych se u stromečku

Drazí milí i milí drazí,

pozítří chodí Ježíšek, tak doufám, že jste byli letos hodní, aspoň stejně jako loni, a proto vám nepřiletí na peruti. Já letos žádné speciální přání neměl, přál jsem si půlroční předplatné časopisu SCORE. Proč jen půlroční? Protože je drahé a já nechtěl Ježíška vysávat. 

Všem,

Tak jsem tady, abych vám vyprávěl o včerejším filmovém zážitku. Zhlédl jsem totiž romanťárnu Chyby od Honzy Prušinovského. Tohohle rejžiséra mám velmi rád. Pro ty, kteří se v české kinematografii tolik neorientují, mohu prozradit, že má na svědomí bomby typu Okresní přebor, Kobry a užovky, Trpaslík a hlavně seriál Most. Filmem Chyby si zkusil nový žánr - netradiční

Drazí milí, neuvěříte, kdo mě včera poctil návštěvou. Strašně jsem si to už dlouhou dobu přál a bylo to přislíbeno, ale nevěřil jsem, že se to stane takhle rychle, bral jsem to tak, že se to stane někdy v budoucnosti, avšak ne blíže specifikované.16. listípadu mi psala Rebarča, jestli nemáme na 28. 11. nějaký plány, že by se stavila na návštěvu. Kéž byste viděli, jak

Přátelé, v minulé kapitule jsem se zmínil o zeleném kávovaru Smeg pro Džulí a už jsem to viděl fakt bledě. Pro ty, kteří nemají rádi smrad, samolibost a onanování nad egem, nechť raději nečtou dál. Vy ostatní samozřejmě můžete.

Firmu Smrk jsem vůbec neznal, ale musím říct, že dělá krásné věci, a naprosto chápu, proč mu Džulí tak

Tak mi dorazil balíček z Německa, který vznikl primárně kvůli Kinder Pinguí, což byl hlavní důvod objednávky. Kindrí, jak mu zkomoleně říkám, je totiz moje oblíbená pochutina a v Reichu měli rodinné balení (8 kusů) za 80 korun. Tak jsem si hned 4 balení objednal, z toho jedno jsem věnoval bráchovi a Carlosovi, mamce jsem vzal rozinky v čokoládě, taťkovi nějaký sušenky,

Mám křeče v břiše, avšak dle mého měsíčkového kalendáře ještě není ten správný čas. Tak vám písnu, co je u mě nového. Byl jsem minulou středu u zubaře a příští jedu zas. Už chci konec, a on nepřichází. Udělal jsem svůj první nákup v Německu, odkud jsem si objednal pečenáče v konzervě. Samozřejmě nejen ty. Ale když jsem měl v košíku cca 150 věcí, překvapilo mě, že mi