Byl jsem včera s rodiči na výletě v Třeboni a poučen z loňska jsem sežral pouze jeden řízek. V Lásenici totiž dávají dva - jeden menší a druhý větší. Loni mi bylo zatěžko tam nechat oba, tak jsem je skoro sežral. Jenže jak už vědí pravidelní čtenářI, když se přežeru a svítí na mě sluníčko, začne se mi bublat v břiše. Loni to vyústilo v to, že jsem se málem posral na

Do píči, to je hic. Cítím se jako grilované vepřové koleno, ale vedra snáším dobře, asi díky žaluziím. Překvapivě opovrhuji klimatizací i větráky, protože mi i v osmatřiceti (stupních) táhne na kolena a pleš. Nejspíš to bude působit nestydatě, ale při těchto vedrech se pohybuji doma pouze v trenkách a tričku. Kraťasy ani šortky nenosím, mám pocit, že v nich vypadám

Umím to tady ještě ovládat? Umím se ovládat? Budu velestrčný, a i tak tuhle kapitolu budu muset rozdělit na dvě kapitoly. Přednáška na univerzitě byla úspěšná, plakali dívky i chlapci. Tleskali na konci ve stoje. Umím chytnout za koule. Než jsem tam jel, nakoukal jsem si projevy Mussoliniho, Castra i Hitlera. V zápalu mého řečnění po mně Vodnice několikrát zlobně mrkla

Hodně tomuhle blogu dlužím, je to takové mé dítě, takový můj barák. Trochu jsem se z něj stáhnul, protože kromě toho, že plešatím, břicho má obvod zadní pneumatiky od traktoru a můj pytel je vrasčitý jako obličej indiánského šamana (takže vlastně všechno při starým), není moc o čem psát. Byl jsem takové autíčko, které vyjelo z dráhy, a čekalo na někoho, kdo ho na tu

Zdar, prďolové,

napadlo mě, že bych mohl vyvrhnout stručný článek, aby mi tady za chvíli nezrušili účet. Víte, jak dlouho se rodil tenhle blog? Přece ho nenechám zdechnout. Přátelé, už nejsem líná bunda a mám práci. Pracuju pro personální agenturu, která se zaměřuje na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, takže jsem dostal

Jsem líný, ale nechci, abyste si mysleli, že jsem na vás zanevřel, takže máte tady mamlase, tentokrát jen po hlase:

http://sndup.net/vfbc 

Určitě znáte kytaristu nejslavnější australské rockové kapely AC/DC Anguse Younga, foto toho skřítka, který údajně vychodil pouze pět tříd základní školy, a celý život nosí tu proslulou školní uniformu:

Jsem ctižádostivý parchant. Teda ne že bych šel přes mrtvoly a kvůli vlastnímu prospěchu prodal svou matku. Chtěl jsem být bohatý, jezdit v drahých autech, ale koupat se v Šardoné, natírat si na obličej jako pleťovou masku kaviár, píchat modelky se silikonovýma kozama a pořídit si zlatý hajzlík, to ne. A tak jsem se stal dobrej v počítačích. Tak dobrej, že mi lidi začali

Vaše MoWiště je zpět. Včera bylo u zubaře a udělalo se mu šoufl. Ehm, přejdu do ich formy. Byl jsem tam hrozně dlouho, má nějaký horší křeslo bez postranní područky, takže mě vždycky bolí pravý bok, pak mě začne bolet žalud(ek), poleje mě studený pot, zezelenám a začne se mi chtít srát. Jako na velkou. Průjem. A tohle už se stalo asi podruhý nebo potřetí. Paní dochtorka

Poznal jsem jednoho kluka, on poznal mě. Je divnej. Nevím, kolik mu je, ale názorově se dost lišíme. Napsal mi, že když je s kámošema, a uvidí pěknou holku, klidně řekne, že to je pěkná kunda. Slovo "kunda" nemá v tomhle smyslu význam nadávky, ale lichotky pro atraktivní ženu/dívku. A to jsem ho ještě blbě pochopil, myslel jsem totiž, že to říká těm holkám.