Když vlezu na výchozí stránku Píše.cz, neunikne mi, že jsem jeden z mála, co se ještě nevyjádřil ke karanténě a nastálé situaci v ČR. V předchozím sladkostním článku jsem o tom neviditelném sráči psal trochu lehkovážně, avšak tento článek se ponese ve vážnějším puchu.

Úvodem chci říct, že se cítím dobře a koronaviru se nebojím. Možná

Dějí se velké věci, možná mě za část v tomhle článku budete nenávidět, ale začnu pozitivně - díky uzavřeným školám jsem si užil severské krásy daleko více, než bylo původně v plánu. Původní plán zněl tak, že přijede v pátek odpo, a odjede v neděli odpo, což už je v našem pojetí relativně otočková návštěva. V úterý se však objevila zpráva, že se budou plošně zavírat

Nemohu se nezmínit o tom, jak se váš nejoblíbenější vozíčkář připravuje na pandeepidemii tohoto záškodníka. Koupil jsem si respirátor, alternátor, vibrátor, ústenku na ústa a mrněnku na mrnína. Vždy připraven. Jelikož je v našem obchůdku zcela vyprodaná rýže, fazole i olej, musel jsem se spokojit s nákupem krmiva pro ptáčky a v jednom havlíčkobrodském hypermarketu skoupit

Když jsem přemýšlel o napsání této kapitoly, chtěl jsem ji pojmenovat nějak romanticky a něžně, třeba "Vyjebané O2". Už od Štědrého dne mě trápilo drobné cukání obrazu u televize, takové nepatrné záškuby, které se ve hrách vyskytují pod označením microstuttering, níže naleznete ukázku:

Džulinka odjela a zase se uvidíme až třináctého března. Ta holka mě děsně rozmazluje, vlastně nás všechny. Tentokrát přivezla kynutý věnec plněný Nutellou a byl vynikající. Možná se divíte této prapodivné kombinaci, ale Džuláček ví, jak posedlý touto čokoládově-oříškovou paštičkou jsem. Byl úžasný a ještě jednou ti chci přes řádky mýho blogu poděkovat. To, co se totiž

Málokdy tady píšu recence a doporučení na filmy, ale tentokrát musím. Úvodem chci poděkovat Džulce, která ho nejdříve sama zhlédla, a pak řekla, že to bylo dobrý. Já jsem samozřejmě ten film zahlédl na CSFD, kde má v tuhle chvíli 82 %. Nejdřív jsem ho ignoroval, protože jsem si myslel, že to je zase nějaká intelektuální konverzační sračka, kde se řeší holýúdské pseudoproblémy

Budu psát zase trochu smutně, protože Džulí právě odjela, ale zase jsem si ji užil v maximální možný míře, byla tady skoro týden a já si říkám, že takhle by měl chutnat život. Takhle má chutnat život. A zase se cejtím prázdný jako ta skořápka vod oříšku, co v ní Šafránkovic Popelka nacházela šaty s plečkou, zase to bylo nesmírně bohaté, i když vám všem to možná bude

Psát tyhle kapitoly je pro mě takový trochu trapný, vypadá to, jakože si říkám o gratulace, přání a o provolání nehynoucí slávy panu MňoWovi. Ani náhodou, jen mě krapítko sere, že jsem zase o rok starší, už se nemůžu prsit a prdelit (vystrkovat prdel) na obálkách módních časopisů, ta sedmatřicítka je dost znát. Ale všechny vás chci ujistit, že mě nic nebolí, občas teda

Měli byste vědět, že mám rád pudink, nejraději čokoládový, ideálně s piškotkama a kompotovaným ovocíčkem, nejlépe jahůdky či mandarinky. Určitě znáte tu božskou chuť, když ty piškotky nasáknou šťávu z toho ovoce. Carlos před pár dny udělal pudink, byl vanilkový, s jahůdkama a mamka mi do něj nasypala kakaové minipiškotky. Moc jsem si pochutnal. A jak jsem se prokutával

Je tady další hustokrutopřísný článek od dochtora MoWa, kterýžto vás určitě pobaví (ano, slyším, jak říkáte, abych nepoužíval archaickou češtinu, působím pak převzdělaně a vzpupně). Jak víte z mého předchozího vejšplechtu, Dejv mě po začátku novoročí poprosil o výběr sekačky. Má prý v březnu narozky a přemýšlel, co by si tak nadělil. A zalíbila by se mu akumulátorová,