Včera jsme se po asi 15 letech byli podívat ve Dvoře Králové nad Labem do tamní ZOO. Cestou mě opět napadaly barvité rýmy a pubertální hlášky, kterými oblažuji čtveřici spolucestujících, a obsah těch hlášek si s dovolením nechám pro sebe, protože byste zaručeně začli pochybovat o mé ynteligenci. Když jsem byl na základce, snil jsem o tom, že budu studovat zoologii.

Za okny pěkně chčije, včera jsem pojedl tvarohovou špičku, tedy takový ten závin s tvarohem, a hned mě napadl rým: "Musím papat tvarůžek, ať mi stojí parůžek!" Mohl být přelom roku 2012/13, kdy jsem objevil na Amatérech Kleopatru. Po mnoha letech skládání trapných seznamovacích básní a brnkání na city žen při chatech, jsem se rozhodl poprvé ženu oslovit

Jo, musím s tím ven, naozaj. Díky svýmu blogování jsem poznal spoustu skvělých lidí, jež mi svými postřehy báječně nakopávají hemisféry, a pomáhají tak určitě oddálit nástup toho zmrda Alzheimera. Nicméně to, co v posledních dnech ve svých komentech píše Thesis, je na samostatnou kapitolu. Dokonce ji podezřívám, že mě chce myšlenkově vojet. Její řádky jsou tak pravdivý,

Ano, tahle elfí fanynka mě vyprovokovala k napsání téhle kapitoly, ale nebudu řešit fantasy, nýbrž lidskou osobnost, což má kolikrát k fantasy taky hodně blízko. Hrozně mě totiž zaujala od ní věta v komentáři v předchozí kapitole ohledně žen a vulv: ..."jestli ty nejsi nějak moc ohleduplný."

Možná jo. A jsem schopný

Už několik let si každé léto říkám, jak radikálně změním svůj život, učiním něco přelomovýho, co vyplní a nasytí mé zvrácené touhy a přání. A vono hovno. Asi bych chtěl jednou slyšet větu: "MoWe, bytostně ráda bych tě chtěla šukat!" Já vím, že to nezní úplně romanticky a touhle větou má vztah vrcholit, ne začínat, ale já stále nějak přemýšlím, co by mi vyplavilo

Posledních pár let snáším hůř léta. Ne, nejsem typ, který trpí při vedrech, tím to není. Má rachitická postava je přímo určena k přežití v tropech. Mít tak o 100 kilo víc, museli by mě kropit zahradní hadicí a nakoupit přesně 69 větráků do mého pokoje. Nic takového nemusí. Letní dny už několik roků prohlubují mojí samotu, cítím se v tomto období osamělejší. Někdo by

Jelikož jsem se dlouho neozval, protože se v mém vlnobití a živobytí nedělo nic zajímavého, podělím se aspoň o tři fotky. Na jedné z nich jsem já a to je vlastně důvod, proč ji zveřejňuji - chci, abyste si užili mé nevzhledné já v obleku. Ta, nebo ten z vás, který dosáhne při pohledu na mě mezi novomanželským párem největšího počtu orgasmů, vyhrává zajímavou finanční

Řekl. Tímhle blogem se táhnou jako smrad v podstatě dva směry - první tvoří prožité příhody a situace, druhou pak úvahy o ženách a lásce. Možná namítnete, že už jsem o tom druhém napsal dost. Ještě ne úplně. Na střední se mi hrozně líbila jedna cholka, a tak jsem si ji o přestávce zavolal, a začal si s ní povídat, respektive vyzpovídávat. A když jsem končil, nadhodil

Tuhle kapitolu bych chtěl věnovat snům. Nikoliv přáním, ale snům, co se mi zdají. Počítejte s tím, že tohle bude mimořádně psychopatická kapitola. Jo, ještě abych nezapomněl - ano, po ránu mi občas stojí, takže nesahat.

1) Úvodem bych chtěl říct, že ve svých snech nejsem na vozíku, ale jsem úplně zdravý, velmi pohledný a neobyčejně