Jsem chlupatej a nestydím se za to, taky milovník Nutelly, masa, dobrých filmů a rockové muziky, sběratel propisek, fanoušek žen, gynekolog-teoretik a především vozíčkář:-)
Článek Poznámka pod čárkou
Komentáře k článku: Poznámka pod čárkou
iva: Martine, Martine, i ty jedno hovado romanticky 
Mám pro tebe jeden úkol, akorát v podstatě nesplnitelnej. Kdysi dávno jsem poslouchala skupinu Fragment (bluegrass, asi nic, co bys poslouchal) a milovala jsem jejich kazetu Sny. Točila jsem jí tak dlouho, až není. Ty pásky totiž nevydrží ďasa. Taky už nemám kazeťák. Ale pořád mám chuť poslechnout si Janičku Dolákovou, jak zpívá:"Dvě hodiny trvá jedno století, teď nás dělí jenom stěna prosklená..."
thetis: Tak si tak hledám rady na psaní blogu, a říkám si, že bych ho nejspíš měla pojmenovat Nevím o čem, tak teda o Ničem a ejhle - padl mi zrak na Tvejch pár řádků a najednou zjišťuju, že i o Ničem (a to fakt s velkým N) se vlastně dá psát neskutečně zábavně. A pointa? Fakt nvěřím na náhody, a to tak, že chorobně.
Takže Tě teď hodlám unudit jednou svojí příhodou, ať se Ti to líbí, nebo ne. To si tak oslavujeme kámoščinu rozlučku se svobodou a najednou známá zahlásí:
"Ty hele, máš přítele?." V duchu si říkám, to záleží kdo se ptá, ale pak to nějáká spřízněná duše pronesla nahlas a po mojí hlášce byla zas jednou veta. Tak pronesu inteligentní: "Proč?", a čekám, co z toho vyleze. Vypadlo z ní, že má na diskotéce pár kámošů, co chtěj domluvit rande svýmu kámošovi. Hergot, tohle smrdí na dálku, říkám si - to si ten bábovka neumí domluvit rande sám, nebo co? Pak vyšlo najevo, že dotyčný ani není přítomen a že kdysi kdesi viděl můj přidrzlý čumák na fotce... A ze situace mírně zapáchající, začal se linout přímo kanálový puch. A´t tu krávonovelu zkrátím - že chlápek je po nehodě a na vozíčku. A safra říkám si, zas nějákýho zachránce všech smutně koukajících lidí, štěňátek a kocourů v botách napadlo, že holka s fofrklackama Don Juana na kolech hledá.
No, nehledala. Ale zatímco rozum se po 3tím pivu a sklence šampusu dočkal zatmění, držkovitá povaha dostala klíče od zámku. "Tak mu teda dej moje číslo a sejdem se." A tak jsem poprvý ve svým zanedbatelně dlouhým životě kývla na rande na slepo. Fakt jsem totiž chtěla poznat chlapa, kterej si nechává shánět baby po hospodách. Ať už je na vozejku, nebo ne, připadalo mi, že to uráží jeho i mě.
Tradá, druhej den volá - jeho kámoš. "No, vy vlastně ani nevíte, kde bydlí, tak bych vás k němu zavez." To, že jsem ani nevěděla, jak se chlap jmenuje byl v tu chvíli ten nejmenší problém. 1)Xko jsem ještě ani nezaslechla a už mě hlodalo, že hlas si s kámošem asi nevymění, a to byla škoda 2) Vzhledem k okolnostem to navíc vypadalo, že schůzka s Panem X se dost pravděpodobně mění na schůzku s celou fotbalovou 11kou. Protože kolik se tak může vlízt chlapů do bytu Pana X s Y místnostma...
Tuhle slovní ulohu v praxi zkrátka neřeším. Nakonec jsem ale měla to štěstí,že Pan X zatelefonoval osobně. Po rozhovoru a cca 12ti SMSkách,kdy už moje nadšení dosáhlo záporných hodnot (a pánovi zjevně došlo, že osudu kolovrátek nezavede mě do jeho vrátek), následovala věta jak od Bombermana (kdyby teda ta postavička mluvila) To bude PROBLÉM, nemám nikoho, kdo by mě tam odvez. To já sice taky ne, ale Problémovi to na nos věšet nebudu. Prostě sbalím fofrklacky a šup fo auta, ne? Babu až do domu, to jo, ale sám vystrčit nos, to ne. To mě teda fakt dožralo. Ať se na mě zlobí nebo ne, to že má 4 kola ještě neznamená, že potřebuje tažnýho vola. Restauračku jsem vybrala bezbar,(protože po všech těch kecech dnešní doby o zdravým životním stylu si ženská pár schodů ráda odpustí čistě z protestu)a asistenční služba taky rozváží, tak co furt má?! No já se na to asi fakt...
Prostě se sejdem až si sežene odvoz. A najednou to šlo. Najednou odvoz byl a chlápek, že by se dostavil. No vida, kapku odvahy prokázal, tak už jsem odmítnout nemohla, že.
A po příjezdu na místo mi sanice spadla tak o dvě patra níž. Na kolečkovým trůnu (kterej s kamarády vozíčkáři svorně označujem za kriplkáru a krom vykulených cizích lidí, kteří jsou nám fuk a pohoršených rodných rodiček, na které jsme zvyklí, to naprosto nikomu nevadí) tam číhal chlap, že i Jason Statham by se mohl jít zahrabat a mě napadlo, že porušení zásad jako nikdy nechoď na rarande na slepo, bývá občas (zdůrazňuju občas)prospěšné a po dlouhé době se mi napjaly i trochu vyšší partie než kolena 
A kdyby se celej následující rozhovor netočil kolem toho, jak je mu po nehodě ouvej a jak je těžký bejt nemocnej, tak na druhým 3tím rande (kdyby k němu došlo) by tu tvojí vysněnou větu ...bytostně ráda bych Tě chtěla šukat!" fakt zaslechl. Na prvních pár nádechů společnýho setkání mi totiž slušné já dalo sbohem a šáteček a já mu ono bytostně ráda bych Tě málem vpálila místo pozdravu. Ehm... Stane se, no. Alespoň v to doufám, abych neměla důvod cítit se trapně. 
Jenže když se hezkej šukézní chlap (snad mi ten výraz vzhledem k tématu promineš) chlap, kterej má zjevně pár neotřelých bezva koníčků a IQ vyšší než ego, nedokáže odpoutat od svejch bolístek, tak to zkrátka unudí a vyčerpá a všechny tyhle superlativy jsou plat prtný.
Ale jestli ta jeho oblíbená Ordinace v růžový byl jen vtip, tak mu asi fakt ještě zavolám A tobě jsem tím asi chtěla říct hlavně to, že fňukání do monitoru ještě nikomu nepomohlo tolik jako řádnej životní kopanec do zadku, že budeš nejspíš PŘEDEVŠÍM fajn bloger, co má mimochodem kriplkáru, a že chlapa, kterej tohle napíše můžou nechtít jen a pouze dva druhy žen - ty s diagnózou blbka (a o ty nestojíš) a ty kterým jsi nedal dostatečný důvod Tě poznat. A za to Ti může hádej kdo. Na to že Tě neznám jsem možná trochu drzá, ale skrz počítač mě seřveš jen těžko, takže mě to asi netrápí
Tak už snad jen: "Síla Tě provázej, Luku" a Zdar ve všem, do čeho se pustíš.
mow: lucie: ano, Drtící
iva: mrknu
thesis: tvůj koment mě povzbudil i trochu naštval. Každopádně zasloužíš hluboké pukrle za příspěvek o půl čtvrtý ráno a snad taky naději. Čím mě naštval? Uniká mi pointa, co si z toho mám odnést. Pokud nefňukat a snažit se, tak by sis měla přečíst můj blog od začátku. Pochopila bys, že jsem se snažil dost, vlastně dělal maximum, abych někoho měl. I mně je jasný, že ženská sama od sebe u mých dveří nezaklepe, takže tenhle blog není jen skuhráním na život. Věř, že existovalo celkem dlouhý období, kdy jsem byl šťastný. Jenže jinak bereš život v 16, jinak ve 20, jinak v 25 a jinak v 35. A jak roky jdou, ten tlak na psychiku enormně narůstá. Jo, možná jsem magor. V období, kdy jsem chtěl vztah, a strašně moc chtěl, nikdo nechtěl mě. A ty dvě, nebo spíš jedna, která mě chtěla, tak mě vyděsila, protože už jsem si uvědomoval, že bych ji dřív nebo později zničil, že by mě třeba opustila. V tom má možná pravdu Rebarbora, když říká, že jsem moc hodnej, možná moc beru ohledy na druhé a měl bych být větší sobec.
Pan X má rozhodně odvahu a možná, když se mu ještě ozveš, by mohlo mezi váma vzniknout něco hezkýho. Ano, i já zkoušel, napůl z legrace, občas škemrat u kámošek, jestli nemají nějakou nezadanou. Většinou odpověděly, že nemají, nebo že by se mi nelíbila. A kdyby nějakou měly, kde by braly jistotu, že chce zrovna vozíčkáře s obrnou? Ponížily by tím sebe a trochu možná i ji. Jo, nejsem blbej, vím, že lidi se nejlíp seznamujou přes něčí kamarády, hned po diskotékách, barech, práci, seznamkách.
Já to mám ještě těžší, že tátovi bude za 2,5 roku 60, střídá ranní, noční, odpolední, má občas toho dost z práce, mamka řidičák sice má, ale řídila naposled ve 20, všichni mí kamarádi už mají partnery, děti, práci, svůj život a z nikoho z výše uvedených si nechci a nebudu dělat poskoky. Vozit mě do kin, na večeře, nechtěl bych být ve vztahu závislý na druhých, ale to bych byl vždycky, pokud by sama dotyčná neměla kombíka a řidičák.
Takže univerzální recept na šťastného vozíčkáře neexistuje, někdy můžeš chtít sebevíc, Chemická mi kdysi dělala selekci v seznamkách. Chci být šťastný, ale zároveň nechci omezovat životy druhých. Dřív se mi hrozně líbil slogan Mercedesu "Život je takový, jaký si ho uděláte". Dnes už vím, že to je do značné míry hloupost, ovlivnit můžeme jenom něco, spíš hodně málo. Podobně přísloví "Každý svého štěstí strůjcem", který taky neplatí absolutně a je dost pitomý, většinou ho používají ti, kteří jsou v něčem úspěšní, a poukazují na neschopnost těch, kteří tak úspěšní nejsou. Co když náš život ale ovlivňují spíš vnější faktory a to, co jsme schopni ovlivnit přímo my sami, třeba vůlí, konáním, je hodně málo. Někdy jen chtít nestačí.
Vy, co jste četli můj blog, zkuste mi říct, kdo jsem? Jsem notorická fňukna? Jsem ten, kdo by chtěl lásku, ale přitom nikoho nechce, protože má strach, že by ho zničil? Jsem ten, kdo by si chtěl povídat, ale nemá o čem, protože je život prázdnej, a nic se v něm neděje? Jo, tohle všechno asi jsem. Ale je otázka, jací byste byli na mém místě vy. Dřív jsem si i víc povídal s našima, bylo o čem. Třeba díky střední bylo pořád o čem vyprávět. Prostě mi chybí vnější vlivy. Dnes je pro mě požehnáním, když po mně někdo z kámošů něco chce, když něco řeším, aspoň je to téma ke konverzaci. Nic není černobílý. A Jason Statham taky nejsem, možná jen pleší.
A Pan X to má těžší než já, je po nehodě, takže dřív chodil. A tohle trvá sakra dlouho, než to vstřebáš. Jestli vůbec někdy. Ale máš pravdu, že na prvním rande nejsou nemoci a trápení duše ideální téma. Jenže dost lidí mně velmi dobře zná přes tenhle blog, pár z nich i po hlase, takže vědí, že nejsem jen snůška sraček, co brečí do telefonu...Jen je to někdy těžký. A bude to těžší. Nehledám řešení, chci se jen vyventilovat.
---
mow.pise.cz
thetis: Než jsem Ti ten komentář napsala, prošla jsem si i víc článků na Tvým blogu a věř mi, že kdyby mi připadal opravdu o Ničem tak nemám důvod sepisovat tady dílo o dýlce spisů Viktora Huga v době, kdy slušnej už dávno spí. Ale ty Tvoje postřehy ohledně něčeho tak obyčejnýho a přesto úžasnýho jako je prožívání lidskejch dnů, mě prostě dostaly. Jak myšlenkou, tak slohem. A tím Nevím o čem, tak teda o Ničem, jsem si dělala srandu spíš ze svejch plánů na blog, protože upřímně? Inspiroval jsi mě a dík Ti za to.
Neznám Tě, pravda, ale jsem si tak nějak jistá, že fňukna rozhodně nejsi. Jen mě vždycky rozesmuttní, když Bojovníci začnou házet flintu do žita. Tak na mě totiž ten Tvůj poslední článek působil. Ale co já vím.
Fakt je, že jsem četla konec Tvého blogu, prostředek i začátek PŘED napsáním toho všeho (pravda, ne všechny články) a naše situace je dost podobná. Jak diagnózou, tak okolnostma. Ale právě tím postojem se liší. A když si skoro 30ti letá baba s DMO mohla kdysi najít "zdravýho" (takovej mimochodem fakt neexistuje) chlapa, za mlada chodit na diskotéky a vyzkoušet Kamasútru v praxi, tak se nediv, když nevidím až tak velkej problém v tom, že si "nemocnej" začne se "zdravým". Že někdy ten druhej po čase už nemusí bbejt ve tvým životě? Je snad proto lepší rezignovat? Nemyslím si. To, co mi změnilo život, byl především postoj, okolnosti byly jen výzva, která ho otestovala a testuje denně. Asi abych se nenudila. Ale já mám proti těm výzvám jednu velkou výhodu - taky se často a ráda nechávám kazit filmama a knihama A úspěšnost? Ta je dost relativní. A mimochodem, na fotce mezi nevěstou a ženichem Ti to sekne a fakt doufám, že články Ti tu budou stále přibejvat, rozhodně se zdá, že máš co říct.
mow: Tak tenhle tvůj druhej koment se mi líbí víc, a fakt no není tím, že mně tak příjemně lechtáš nad egem
Kdyby byl ten první koment rozšířen o ten druhý, asi bych nezněl tak útočně. Tímto se ti omlouvám, vždy mě trochu naštve, když mi lidi nerozumí. Já tě chápu a i ti závidím. Možná jsi měla štěstí, možná máš větší koule podnikat věci, na který já koule nemám, i když reálně kuličky vlastním. Možná nejsi tak postižená jako já a jsi podstatně samostatnější.
Stejně si trochu trvám na svým, on je to totiž, jak naznačuji před tvým druhým komentářem, v podstatě začarovaný kruh. Měl bych začít na všechno srát a jít za svým štěstím. Kdyžtak o tom přemýšlím, tak psát tenhle blog byl jeden ze skvělých nápadů, co jsem měl. Ty jsi na tom líp, tobě se vztah povedl, což ti možná dodalo palivo do dalších let, mně bude v lednu pětatřicet, a zatím jsem si ani nešáh
Dost ženskejch mi na blogu tvrdí, jak jsem fajn. I ony jsou fajn. A ty, Mečoune, samozřejmě taky. Ale když jsem tak strašně fajn, tak proč kurva nikoho nemám? Buď mi tady všichni mažete med kolem orálu, nebo přijdu fajn jen vám a mejm kámoškám, zbytku populace zas tolik ne. A nebo jsem fajn jako kámoš, jako nabíječ a partner bych stál třeba za vyliž prdel, to nevíš. A proto si myslím, že bejt fajn (kámošově) je už samo o sobě obrovská pocta a vyznamenání. Iva už mi to neznačila: "Kdybys byl debil, určitě by za tebou kamarádky 17 nejezdily." Má pravdu. Ale to, že přijdu fajn jim, neznamená, že bych byl fajn i jako nekámoš. Dík za povzbuzení.
---
mow.pise.cz
mow: "A když si skoro 30ti letá baba s DMO mohla kdysi najít "zdravýho...."" Citát z tvého komentáře. Předpokládám, že tou babou myslíš sebe. Dobře, termín "poved" možná nebyl úplně dobře zvolen, myslel jsem to tak, že jsi měla zdravého, že ti vyšel vztah se zdravým (vyšel neznamená, že trvá pořád a že jste šťastní dodnes, vyšel znamená, že se ti to povedlo táhnout nějakou dobu se zdravým, nebo mít vůbec nějaký vztah).
---
mow.pise.cz
thetis: P.S. Dík za inspiraci k přečtení pár knih, co jsi je zmínil na blogu. Vražedným myšlenkám se s dovolením vyhnu Působíš jako člověk co má hodně načteno a bystrej postřeh k tomu. Kdysi mi onen zmiňovanej postoj k životu velice změnil dárek od bráchy v hodně těžkejch časech. Kniha s názvem Cesta pokojného bojovníka. (proto ta narážka o bojobnících A dost by mě zajímal Tvůj názor na ni. Bylo to i zfilmovaný, ale film je oproti knize dost osekanej a připadá mi, že úplně mění pointu filmu... No, jestli Ti bude stát za to si tu knihu přečíst a řeba i skouknout ten film, uvidíš sám.
mow: Zklamu tě, moc nečtu. Ale rozhled trochu mám. Cestu pokojného bojovníka jsem viděl kousek. Osobně na filmy o postižených moc nekoukám, příliš mě to neinspiruje. Jo, Uvnitř tančím, Nedotknutelní, ty se mi líbily moc. A nedávno jsem viděl film Takoví normální vozíčkáři, maďarská komedie o nájemních zabijácích na vozíku, dost dobrý. Ale filmy o bojujících vozíčkářích mě neinspirují, možná to vyzní nabubřele a arogantně, ale připadá mi, že bojuji dost. Ten film, to je o nějakým sportovci, viď? Stane se mu úraz a on se začíná od nuly. Možná jsem to i dokoukal. Nechodí tam do benzínky? Jo, koukám na CSFD, viděl jsem to celý. A líbilo.
---
mow.pise.cz
thetis: No a ta kniha je právě o tom, že ten chlápek je totálně nešťastnej, i když je naprosto zdravej a má babu, na kterou si ukáže. Úraz je jen "třešnička na dortu." Jinak ohledně filmů s vozíčkáři naprostej souhlas. Osobně se jim přesně ze stejnýho důvodu vyhýbám jak moru, těm filmům samozřejmě
lentilka®sdeluje.cz: A přesně k tomu blog je. Aspoň podle mě. Když si někdy potřebuju fňuknout, vyzvrátím se na blog, pár virtuálních známých mě virtuálně poplácá po rameni a jde se dál.
sayonara: Vulva je děsné slovo. Hrozně mi to asociuje spojení "vyvalená vulva" a to je představa přímo k zblití.
Měla bych pro tebe úkol, který nesplnil ani můj manžel, ani kamarád zběhlý ve všem zvrhlém pornu - najít elfí gay porno. Nemyslím santovské elfíky, ale normální Tolkienovy/WoW elfy, chlapy. Nikde to nemůžu najít. Přitom to podle pravidla 34 musí existovat.
sayonara: Tak to nějak v časoprostoru mezi večeří a komatem čtu a napadá mě, jestli ty nejsi nějak moc ohleduplný. Bezpochyby jistá dávka ohleduplnosti je ve vztahu žádoucí, ale zase to, že jsi na vozíku není nic, co bys na tu ženskou vybalil po pěti letech vztahu. Pokud s tebou někdo chce být, tak ví do čeho jde, není to nic jako "hele, sorry, ale jsem tak trochu nájemný zabiják, po víkendech prodávám skautíkům drogy a ve sklepě mám zamčené tři exmanželky".
Snažím si představit situaci, že bych s někým na vozíčku chodila, a nevím, jestli bych nebyla moc drsná. Mě to starání se o druhé vždycky po nějaké době přestane bavit a říkám si "tak tě tady vypustím a plav". Možná to trochu dělám i dětem, starám se o ně s nadšením, ale občas je prostě jen tak položím na břicho a nechám je tam mrskat, dokud vypadají přiměřeně ok. Nevím, jak se ta péče a házení do vody dá vybalancovat, aby to nebylo moc easy, ale zároveň moc brutální.
mow: Inspiruješ mě, takže ti asi věnuju kapitolu, kde tohle všechno rozpitvám. A elfí gay porno fakt existuje, nebo si děláš srandu? Já ho fakt našel, ale s Tolkienem nebylo, nerad bych se dostal na nějaký mimozákonný stránky Přinejhorším seženu nějakýho maníka a natočíme elfí gay porno spolu, bereš?
---
mow.pise.cz
sayonara: Nevíš, do čeho se chceš pouštět, já jsem náročný divák, potřebuju dobrý hudební doprovod, minimum rušivých efektů a aspoň elementární příběh. A dobrou kameru. Nicméně uvítám jakékoliv pokusy posunout pornoprůmysl tím správným (mým) směrem.
Nějaké jsem taky našla, ale pořád to nebylo ono. Nejblíž tomu byl World of Whorecraft.
mow: Ty bláho, tys mi dala, já hledal živý herce, ale nic jsem nenašel, žádná píchačka nebyla. Objevil jsem zatím jen Legolase ve Skyrimu, co nechá penetrovat a hulit od obrů a Orků. Ale stydím se to sem dát, tak pokud máš zájem o tohle čtrnácticentimetrový, teda čtrnáctiminutový video, písni mi na ploskutak@seznam.cz
---
mow.pise.cz
lucie: Ja jsem o tom jeste trochu vice premyslela a pripoustim, ze bych do toho asi nesla, respektive sla v ranem mladi, kdy clovek vidi vse ruzove a neresi ty prakticke okolnosti a eventualni animozity si nepripousti. Ono kdyz je clovek mlady, vidi jen to hezke a vse je zalito sluncem. Ale ja se svou povahou bych asi dost resila, co kdyz zjistim, ze jsem si pres veskere informace ukousla prilis velke sousto? Co kdyz proste jen budu citit, ze to neni "to pravy"? Co kdyz nebude fungovat...dosadit cokoliv, co poznas az v praxi. A to jsou veci, ktere zjistis, az kdyz ten vztah realne konzumujes. A kolikrat je strasne tezke, i kdyz to proste neni pro jednoho to "ono", rozchod i se zcela zdravym partnerem.
A dnes uz bych se treba zamyslela i nad tou praktickou strankou, pokud by partner mel tezke postizeni. Jak si predstavuje zivot, potazmo nasi budoucnost? Jo jasne, mozna je na zacatku tahle otazka predcasna, ale pokud se na ni neshodnou dva zdravi (fyzicky), mohou se v klidu rozejit a najit si asi bez vetsich problemu noveho partnera. A nehlede na to, ze vetsi cast vztahu ma vcelku podobny vyvoj, ktery je do jiste miry predvidatelny. Ve svem veku uz bych resila i to, jak by to eventualne fungovalo i po teto strance. Bude chtit jen "navstevovaci" vztah? Bude chtit se mnou jednou zit? A kde? Bude chtit zit s rodici?
Ono to vsechno vypada jako moc otazek, ale sam vis, ze vztah zdravy/hendikepovany chce o dost jinou miru integrity.
mow: A přesně, jak to popisuješ, tak takhle uvažuji já, a jsou to naprosto legitimní otázky přece. A argument, že to nemusí vyjít ani zdravým, sice beru, ale se mnou by byl případný vztah daleko složitější. A já se vždycky snažím dívat víc dopředu a myslet na následky toho, co dělám. Dnes už rozhodně. Kdyby se objevila nějaká číča, co by si se mnou chtěla začít, asi bych se neubránil snaze upozornit ji na důsledky tohoto rozhodnutí - co všechno by soužití se mnou obnášelo, čím vším bychom museli projít. Zkrátka bych měl výčitky, že jsem ji nevaroval, a argumenty druhých, že snad by věděla do čeho jde a že je svéprávná? To druhý rozhodně ano, to první jak kdy, jak kde. Ne vždycky si každý z nás je schopen uvědomit důsledky a následky svých rozhodnutí. A nechci, aby jednou litovala.
---
mow.pise.cz
lucie: To je dost presne, bala bych se do toho jit ne ze sobeckosti a neochoty se prizpusobit, ale ze si tak nejak uvedomuji, ze pro toho druheho by eventualni rozchod byl fakt pecka. Protoze pokud by premyslel jako ty a veril by v nas, ze si tu sanci dat muzeme a mame, mohlo by ho to na dlouho psychicky srazit.
Ty k tomu neprizpusobujes sobecky, mas tendence potencialni partnerku chranit a ja to vnimam podobne, jen z te druhe strany. Jako ty si nerikas, ze si holt mela rozmyslet, do ceho jde, tak i ja nejsem schopna si rict, ze ten kluk musi pocitat (bez ohledu na svuj zdr. stav) s tim, ze vztahy casto nevyjdou.
V kazdem pripade ti preju hodne stesti a treba i nejakou fajnovou cicinu s tim kombikem.
thetis: Ale není k takovým obavám bohužel místo v každém vztahu? Kdyby takhle uvažoval každý, tak vymřem po meči i po přeslici... Jistý Petr Casanova kdysi napsal: "Důvěřuji Ti. Tedy dávám Ti možnost zranit mě, ale současně doufám, že to neuděláš." Každý vztah je o doufání, ale i o zoufání, protože jenom z těch se rodí naděje. A pokud někoho dokáže totálně položit na kolena rozchod, tak ho dokáže položit cokoli. A možná jen proto, je pak k člověku život tvrdý - aby ho zocelil...
thetis: Vždyť člověk může uvažovat dopředu jak chce, ale nikdy nedokáže zvážit úplně všechny možnosti. Holt nejsme jasnovidci. Vždycky se může stát něco nepěkmněho a nepříjemného. A vždycky se časem taky stane. Ale když nebudeme nikdy jednat podle svých přání a snů nestane se NIC, ani to krásne. A to je teprve důvod k trvalému utrpení. Nejen toho, který takové utrpení zažívá osobně, ale i jeho bezprostředního okolí. A to mi připadá hrozné a děsivé. Kdo nic neriskuje, nic neztratí. Ale taky nic nezíská. A nejsou zisky a ztráty tak trochu definicí života?
davidhavel: Nemáš účet na Twittru? Občas tam lidé hledají třeba bydlení, já nedávno zjišťoval marně maximální ložnou plochu jedničkový fábky v combíku... myslím, že je tam dost pobídek ve směru: zjisti mi, nevíte.. případně poradte.cz 
mow: Dík, Dejve. Twitter nemám, vlastním ICQ, Facebook a asi pět mailů. Tak když budeš něco chtít, písni
---
mow.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: Jéžiš, neříkej dvakrát!!
Pokud tě ten pocit marnosti (zbytečnej) ještě neopustil a prahneš po úkolu, mrkni na můj poslední článek. Jestli se ti do toho bude chtít, můžeš pro mě vyhledat veškeré potřebné informace a předložit mi pozemeček na zlatém podnose...
Budu tě za to virtuálně líbat! 
lentilka®sdeluje.cz: Ta realitní kancelář, přes kterou jsme to tenkrát kupovali (Grygar reality), měla inzerát na srealitách. Musel to být tak duben - květen 2010. Kdyby se ti podařilo najít ten... Nebo kontakt na sreality (psala jsem jim mejla, ale vrátil se mi jako nedoručitelný). Ani nevím, jestli a jak dlouho inzeráty archivují, ale ráda bych ho našla, abych věděla, jak silná je moje startovní pozice, než půjdu tu realitku vystřílet.
Pokud se ti do toho bude chtít, dej vědět, podrobnosti o poloze ti napíšu do mailu. Adresu veřejně nesděluju.
A díky za pomoc.