Tak se zase MoW lehce přinasral. Dnes mu dorazilo nové vydání časopisu Computer a už několik let mají tradici, že před začátkem školního roku otestují notebooky pro studenty. Já se samozřejmě v pičítačích trochu vyznám, ale když pak se na mě někdo vyprsí s otázkou, jaký vocas (ehm, tedy noťas) koupit, můžu se alibsticky odvolat na recenze v časopise.

Tenhle článek si rozepisuju v Poznámkovým bloku. Mohl bych si ho sice uložit do konceptů na Píše.cz a psát to postupně, tím pádem bych ale nebyl na úvodní stránce, a jelikož jsem trochu narcis, nesl bych to těžce:-)

Přátelé, mám za sebou tři úžasné dny a jeden z nejsilnějších zážitků mého života celkově. MoW byl na Džulině promoci

Tak jsem se vám včera vrátil z Ratibořic a bylo to super. Tenhle týden má můj otík dovču, tak jsme si řekli, že bychom se mohli někam juknout. A jelikož v Ratibořicích probíhaly zrovna Mlynářské slavnosti, znělo to docela zajímavě. Původně jsme chtěli jet už v pondělí 4. července, ale jelikož bylo chcavo, odložili jsme to na další den. Z domovních vrat jsme vyjeli cca

Tohle je takový trochu depres článek. Chci vám o něčem vyprávět. Před asi měsícem jsem narazil na tento článek:

https://www.novinky.cz/zena/clanek/otec-dvou-malych-deti-onemocnel-als-rozhodl-se-pro-asistovanou-sebevrazdu-40363040

Strašně mě to dojalo, hodně mi to připomnělo Willa z Než jsem tě

Dlouho tady nebyla zkazka z mého života, takže vám chci oznámit, že jsem byl ve středu poprvé u nové paní zubařky a je úžasná. Hrozně se mi líbí, že popisuje všechno, co dělá, při vrtání dělá pětisekundové pauzy, protože mám tendenci se zalykat. Víte, ono není snadné vrtat do vozíčkáře s obrnou, tam musíte mít fakt individuální přístup a musíte trochu na mě jako na

Todle bude takový článeček o hovně, ale když píšu tenhle řádeček, možná toho nablinkám o něco více. Sleduji kurz Bitcoinu a tam mě zaujali tito dva pánové - jeden svým vzhledem, protože vypadá jako Robbie Williams, a druhý svým příjmením:

Už jsem dlouho nenapsal žádný článek, takže je čas to napravit. Hlavní zprávou pololetí je skutečnost, že za mnou po čtyřech měsících zavítala opět Džulí, a vypadala ještě nádherněji než obvykle. Přišlo mi, jako by za mnou z nebeských výšin slétl anděl. Bylo báječný ji vidět zase uvolněnou a bezstresovou. Umět chodit, zatančil bych kolem ní domorodý státnicový tanec

Ahoj,

mé zlotřilé Já a zněžnělé HrozněTajně Vám přináší druhý díl našeho podcastového seriálu o dokumentech. Usaďte se a hezky poslouchejte:

https://soundcloud.com/ploskut-ek-to-je-pt-ek/dzuli-a-mow-podcastujou-ii-stale-spolu 

Už jsem dlouho nic nenapsal, takže je čas to napravit - hlavní zpráva je, že Džulí má 40 % státnic za sebou, jak výtvarné portfolio, tak i diplomku zvládla za nejlepší možnou známku, ale pššššt. Ona není úplně nadšená, když se chlubím jejími úspěchy, já zase tvrdím, že to chlubení není, jen to lidi zajímá a není nic špatného na tom, když si společně se mnou zazpíváte

Přátelé, musím se vám pochlubit, na koho mám mail a kdo mi odepsal. Ale prozradím to až na konci článku. Jistě víte, že mám rád pičítače, a postupem let, jelikož brusle, lyže a kolo by mi byly platný jako beznohýmu boty, jsem se v nich dost zdokonalil. Samozřejmě v něčem jsem trapně neschopný, například když jsem při druhém online srazu nemohl najít v Google Meet chat.