Je tu asi nejočekávanější kapitula mého blogu. Letošní Vjánoce byly trochu jiné než ty předchozí. Zaprvé jsem snědl téměř celou štědrovečerní porci jídla, což nebylo nic výjimečného ani v předchozích letech. Rozdíl byl jen v tom, že co jsme dojedli, musel jsem na WC. To se nestalo ještě nikdy. Nastalo u mě totiž VP (Velké Puzení), což by znamenalo, že bych se u stromečku

Drazí milí i milí drazí,

pozítří chodí Ježíšek, tak doufám, že jste byli letos hodní, aspoň stejně jako loni, a proto vám nepřiletí na peruti. Já letos žádné speciální přání neměl, přál jsem si půlroční předplatné časopisu SCORE. Proč jen půlroční? Protože je drahé a já nechtěl Ježíška vysávat. 

Všem,

Tak jsem tady, abych vám vyprávěl o včerejším filmovém zážitku. Zhlédl jsem totiž romanťárnu Chyby od Honzy Prušinovského. Tohohle rejžiséra mám velmi rád. Pro ty, kteří se v české kinematografii tolik neorientují, mohu prozradit, že má na svědomí bomby typu Okresní přebor, Kobry a užovky, Trpaslík a hlavně seriál Most. Filmem Chyby si zkusil nový žánr - netradiční

Drazí milí, neuvěříte, kdo mě včera poctil návštěvou. Strašně jsem si to už dlouhou dobu přál a bylo to přislíbeno, ale nevěřil jsem, že se to stane takhle rychle, bral jsem to tak, že se to stane někdy v budoucnosti, avšak ne blíže specifikované.16. listípadu mi psala Rebarča, jestli nemáme na 28. 11. nějaký plány, že by se stavila na návštěvu. Kéž byste viděli, jak

Přátelé, v minulé kapitule jsem se zmínil o zeleném kávovaru Smeg pro Džulí a už jsem to viděl fakt bledě. Pro ty, kteří nemají rádi smrad, samolibost a onanování nad egem, nechť raději nečtou dál. Vy ostatní samozřejmě můžete.

Firmu Smrk jsem vůbec neznal, ale musím říct, že dělá krásné věci, a naprosto chápu, proč mu Džulí tak

Tak mi dorazil balíček z Německa, který vznikl primárně kvůli Kinder Pinguí, což byl hlavní důvod objednávky. Kindrí, jak mu zkomoleně říkám, je totiz moje oblíbená pochutina a v Reichu měli rodinné balení (8 kusů) za 80 korun. Tak jsem si hned 4 balení objednal, z toho jedno jsem věnoval bráchovi a Carlosovi, mamce jsem vzal rozinky v čokoládě, taťkovi nějaký sušenky,

Mám křeče v břiše, avšak dle mého měsíčkového kalendáře ještě není ten správný čas. Tak vám písnu, co je u mě nového. Byl jsem minulou středu u zubaře a příští jedu zas. Už chci konec, a on nepřichází. Udělal jsem svůj první nákup v Německu, odkud jsem si objednal pečenáče v konzervě. Samozřejmě nejen ty. Ale když jsem měl v košíku cca 150 věcí, překvapilo mě, že mi

Serete rádi strachy? Tak to vám budu vyprávět strašidelný příběh a hlavně mi pak netvrďte (a neprďte), že duchové neexistují. Mám tu knížky plné záhad, kde se dočtete o zmizení lidí, jejichž těla byla nalezena tisíce kilometrů od místa bydliště, a vypadala o desítky let starší. Četl jsem o samovznícení, během zlomku sekundy jste hromádka popela, nikdo neví proč.

Tak mě zase jednou český film překvapil. Zatímco Džulí dneska dává třicetikilometrovou túru na Klínovec, mý rodiče dnes mají výročí svatby (o rok víc než můj věk), já zkoukl film Smečka. Na CSFD to má sice jen lehce nadprůměrných 64 % a rozjezd je trochu vlažnější, nakonec mě to pohltilo a dal bych tomu 80 %. Vůbec jsem o tomhle filmu z roku 2020 neslyšel, asi neměl

Je čas vyvrhnout další článek. Džulí je na táboře, tak doufám, že jsou na ni hodní, neubližují jí tam a chovají se k ní slušně. Mně je tady nějak smutno, ten čas bez ní utíká hrozně pomalu a já se cítím jak bez nohou (jo, já vím, že jsem vozíčkář, tak nemám nohy řešit, ale stejně). Musím říct, že Džulí si tyhle prázdniny opravdu užívá, respektive je tráví tak, jak jsem