Tuhle situaci jsem chtěl původně přilípnout k předchozí kapitole, ale je to tak vtipný, tak trapný a budu před váma za naprostýho kreténa, že si to zaslouží samostatný článek. Začnu zeširoka - když jsem byl ještě smutný a osamělý, hledal jsem způsob, jak se naplnit. Satanistické a onanistické orgie už mi přestávaly stačit. Tou dobou už jsem byl kamarádkami často oslovován

Přátelé, dnes se mi ozvala Poutnice a trochu mě vyděsila, napsala mi takovou hezkou SMSku:

"Ahoj MoW, jsi v cajku? Žádný vtipy, žádný slevy...😎 Sim tě, nemáš náhodou slevu do hraček? Sháním velkou dřevěnou duhu, ideálně Grimms ( ale stojí skoro dvě tyčky, tak asi bude stačit i Small foot 😁)"

Už dlouho jsem nenapsal nic hlubokomyslného nebo citlivého. Strašně jsem se namlsal a těžce nesu konec prázdnin. Začals studovat, vole? Ni, ale prázdniny končí jisté velmi půvabné osobě. Strašně jsem se namlsal tím, že tato nezměrně sympatická osoba se mnou trávila v průměru 4-5 dní. To je taková dávka MoWa, která by průměrného smrtelníka nevratně psychicky poškodila.

Už dlouho jsem vás nepoctil nějakou svojí svébytnou filmovou recenzí, nyní je to zde. Na záčatku se sluší říct, že mě k tomuto filmu přivedla Tajná, neb se o něm zmínila. Tak jsem si vygooglil a říkal jsem si, že jako průměr. Ale jelikož jsem od loňského Ježíška předplatitelem časopisu Tejden, objevila se recenze i v něm a dlužno říci, že dost pochvalná. Na CSFD 72

Tak sraz byl úspěšný a předčil mé očekávání. Ti, které jsme informovali mailem, vědí, ti, kteří nejsou Píšáci, se dozví v této kapitole. Jejím úvodem bych chtěl poděkovat Hroznětajné, která druhý píšácký sraz iniciovala, stvořila googlovský dokument, který zájemcoví účastníci vyplnili, a celkově to všechno odmakala ona. Já se pouze vezl, ostatně jako vždy. Měli byste vědět, že došlo k nečekané změně restaurace. Ta, v které se nakonec sraz konal (restaurace Nika v Jihlavě), byla až druhá v pořadí. Původně jsem zvolil restauraci Jihlavský Parlament na Terasách, měla moc pěkný interiér. Bylo by totiž vrcholně trapné, kdyby Tajná, jež nebyla povita na Vysočině, vybírala restoránt. Řekl jsem si, že se to koná v mém rodném kraji, jsem tedy de facto hostitel, a když Tajnulka odmakala vše za mě, mohl bych se vzchopit aspoň k tomu, abych vybral žrací place. Věřte mi, že až do uplynulé soboty jsem byl nervózní jak sáňky v létě, ono vůbec nervozita provázela čas až do onoho pamatného dne D. Proč? Protože jsem maximalista a mám nízké sebevědomí. Nevěřím si. Naposledy jsem zamlouval stůl ještě na střední škole, ovšem dnes už šlo o víc. Kdybych zvoral něco tehdy, řekli by mi mí kamarádi maximálně to, že jsem kretén, co neumí zamluvit místo v restauraci, a znechuceně by se rozjeli do svých domovů, jež se nacházely v rozmezí od 0 do 14 km  směrem od restaurace, kde jsem se mnohdy choval velmi pobuřujícím způsobem. Jenže píšácký sraz znamená de fuckto celou republiku, tam bych to viděl minimálně na kopanec do kulí od Rebarbory a tvrdou ránu na pupek boxerem od Mečouna, k ničemu takovému ale naštěstí nedošlo. Selhání nebylo možné, děsivě bych se před všemi zdiskreditoval ("Jo, jako na hledání věcí je fakt machr, ale jakmile má zařídit něco praktickýho, je Mrdin totální mimoň!").

Uff, tohle byl tak dlouhý úvod, že jsem úplně ztratil dějovou linku. Kdeže jsem to kurva skončil? Jo, už vím, v Parlamentu přece! A jelikož jsem psychouš, co nechtěl nic ponechat náhodě, zamlouval jsem místa už 3(!) měsíce před srazem. Zvedla to servírka, která hrozně kňourala, kolem ní prskaly pánve, špatně mi rozuměla, možná byla i trochu nahluchlá. Každopádně zněla tak, jako že má zrovna svý dny, nebo je těsně před smrtí. Možná obojí. No, každopádně jsem vysypal, že bychom u nich uspořádali sraz bloggerů, že já jsem na vozíku, a proto potřebuji bezbariérovost. SMR (Spící Menstruační Růženka) hlesla, že ji comp nepustí takhle daleko v rezervacích, prostě jsem tam volal hrozně moc dopředu, zjevně nejsou zvyklí na magory, co si zamlouvají místa čtvrt roku dopředu. Ale já když něco poseru, zkomplikuju tím život lidem kolem sebe. Proto všechno, co dělám, si minimálně pětkrát ověřuju.

Zde si dovolím vsuvku - jsem zpanštělý arogant, kterému se zachtělo saloonku. Měl jsem strach, že Parlament bude v pravé poledne narvaný, bude to v něm hučet podobně jako v mých trenclích, ale v salónku budeme mít klid a soukromí, budeme se dobře slyšet a já se budu moci chovat jako nezkrotné zvíře, jež je ovládáno pudy a přírodou. Tady bych si dovolil poznámku, že jsem chtěl pojmout už samotnou rezervaci jako žertík, který ostatní Píšáky pobaví. Napadlo mě už několik týdnů před voláním do restaurace, že bych mohl dát rezervaci na jméno "Hroznětajná", ale pak jsem se na to vysral. Odradil mě přístup SMR, která opravdu nevypadala na to, že má smysl pro humor, takže jsem to dal na své příjmení, které tak vtipné není.

O 9 dní později mi píše mail vedoucí. Měli byste totiž vědět, že já tam den před telefonátem mailoval, ale pak se mi nechtělo čekat na odpověď, radši jsem volal. Vedoucí mi píše, že nemá volné místo a že budeme všichni sedet u baru. Na chvilku se tomu uchichtnu, přijde mi vtipná představa, jak ostatní Píšáci sedí na těch vysokých barových židlích, já mezi nima na vozíku, hlavu mám někde v úrovni jejich zadků, a pokaždé když chci napít, musí někdo seskočit z baržidle (zdravíme Barjohu). Pak mě chichot přejde a dojde mi, že musím jednat. Tak tam volám a on na mě, že má plno, že byl týden na dovolený, že jediný volný místo je u baru. Pak mi oznámí, že mají nějaký lidi zamluvený salónek, a že jsme to třeba my. A taky že jsme. Ovšem tím dobré zprávy končí. Pan vedoucí se totiž následně začne vyptávat, jestli tam budeme jíst. Že prý patří pod agenturu, musí platit dost vysoký nájem, a pokud tam nebudeme baštit, bude nám muset účtovat pronájem salónku. Normálně mi řekl, že když si tam všichni dáme žrádlo, bude z nás mít 5 000, když tam budeme jenom bumbat, hodí mu to 1 500. Jsem v šoku a vlastně se mu omlouvám, protože mám pocit, že jsem debil já, že se nějak změnily staré pořádky, a on to potvrzuje, prý to je dneska všude. Po konzultaci s Ivou, která prohlásí o panu vedoucím, že je

Yes, sir. Víte, já vždycky nechávám mé články trochu nakynout, aby toho bylo víc. Pak je toho skutečně víc, dokonce tolik, že jsem zas líný to psát, protože než ten můj "zafakovníček" všechno vyblije, trvá to tak dvě tři hodiny. Jelikož v tomto řádku ukazují watchky 17.26 a o půl sedmé chci prudit Tajnou na webce, nepatrně vás svým šulínem ošulím, příště vám

Řeknu vám, ta webka byla nejlepší věcička, kterou jsem si za poslední roky pořídil. Protože tahle webka mě dostala až k moři. Snad mi Tajná nevytrhne brzlík, když prozradím, že je touhle dobou na řeckém Zakynthosu (když řeknu Zakynthos, evokuje mi to a mám chuť na zakysanou smetanu, asi nějaká úchylka). Ono už je samo o sobě krásné Tajnou viděti, neb je velmi pohledná

Tenhle článek bude takový lehce ezoterický. Vlastně jsem vám nikdy neřekl, jaký mám vztah k horoskopům. Upřímně? Nevěřím jim. Nevěřím, že když si v horoskopu přečtu, že mě druhý den čeká zácpa (jak dopravní, tak ta záchodová), pak mě v práci zmrdá šéf a večer se pohádám se starou kvůli tomu, že já chci kopulírovat, a ona nikoliv, že se to opravdu stane. Čemu už trochu

Chybí mi úkoly, přátelé, a taky si chci vylejt své slevové srdce - už dlouho jsem neviděl žádnou slevovou akci, která by mě mocně chytla za kule. Je to vidět i na výpise za telefon. Určitě si vzpomínáte na rekordy v SMSkách, kdy jsem se dostal i přes pět tisic zpráv měsíčně, poslední výpis však ukázal "jen" 1 894 zpráv, což ukazuje, že jsem pěkná sračka, nebo