Tak mi je předělali. K horšímu. Ale chci se podělit o profil uživatele "cica-2"

Pak mě tam zaujala místnost s názvem "Ráda provokuji, ale nedám!" (takové máme

vzrušením už nedýchám. Kde jsme skončili s našim baterkovým buggy? Jo, že jsem si objednal druhou baterku do mobilu, tentokrát z Hurámobil.cz  Ještě si tam volám, jestli to je originál. Prej je. Cena super (139 korun). Přichází mi balíšek, vypadá ta baterka úplně jinak než ta předtím zakoupená, indikátor ubývá, ale baterie hovno vydrží.

V návaznosti na předchozí kapitoly bych chtěl odpovědět veřejně Korektorce na dotaz, zdali jsme s Drťkou ještě v kontaktu. Jsme, ale víceméně jen formálně, kdy si popřejeme k svátku, narozeninám a Vánocům, ale to kouzlo už se nikdy nevrátí, a to i přesto, že jsem v roce 2010 přilezl, jestli by mě po dvou letech nevzala zpátky. Vzala. Ale asi jsem byl příliš naivní v

Už jsem dlouho nenapsal nic prasáckého, což by zejména Rebarboru mohla přivést k domněnce, že se její SÚD (Symbol Úpadku a Dekadence) napravil, ženy a neřesti nechává těžce za sebou a jeho Pantáta (ten v trenclích) tiše podřimuje.

Vy, co mě znáte, už víte, že jsem MoW, těžce obrněný, vztahově nepolíbený a především neošukaný vozíčkář

A konečně je líp. Dnes mi ve 14.09 volala a zase za volantem. Vůbec jsem nechápal, co to drncá, myslel jsem, že Anička na zadním sedadle žongluje s nádobím. Nemohl jsem uvěřit, že by to byla silnice? A víte co? Byla! Nakonec jsem pronesl něco v tom smyslu, že Praha takhle nedrncá, dokonce to chvílema drncalo tak, že jsem se musel víc soustředit, abych jí rozuměl. Bylo

Tak před chvílí jsem dostal textovku:

 "Mám antibiotika, Daník v poho, Anička ještě zítra kontrola"

Tak už je tam snad větší počet zdravých než nemocných, což je fajn.

Určitě si vzpomínáte na malování pokoje a honění. Nikoliv na to vaše, ale na to moje. Toho osudového 6. srpna jsem strávil ráno i oidpoledne v ložnici rodičů čuměním na telku a honěním mobilu. Dorážím na Chemču, že chci úkoly a že je mi to dlouhý. Odměnou mi je cca třicetiminutový hovor a několik úkolů.

Víte, už asi tři čtvrtě roku

Kojením? Nikoliv, přátelé, žrádlem! Výlov Rožmberka se povedl, i když mě to málem odfouklo. Mám poměrně beztukovou tělesnou konstrukci, počasí na dnešek slibovalo pěkné babí léto, avšak poryvy větru předchozího večera naznačily, že si budu muset vzít o řád teplejší trencle. Teď vážně - nemám moc v oblibě oblíkání. Teda ne že bych se snažil u rodičů prosadit, že pojedu

Dnes jsem psal Chemče, jak na tom je a jak jsou na tom prckové, v 11.58 odepsala:

"Ahoj, teď jedeme s Anickou z Bulovky z pohotovosti, má antibiotika, CRP už vyšší, zánět v uchu i v krku, horečky. Já výsledky až v úterý, takže zatím kloktam šalvěj, když si vzpomenu. Noci bez spánku. Daník lepší, tak aspoň něco.. " 

Hm, to jsem netušil,, že takhle marodí i ta nejmenší. Doufám, že se to brzo stabilizuje.

Tahle kapitola mě napadla nedávno, ty předchozí tři byly dost smutný a pesimistický, tak chci napsat tuhle, abyste věděli a pochopili, že si uvědomuji i to, že mám na poměry vozíčkářů štěstí na lidi. Kolik kluků na vozejku, jež mají od narození mozkovou obrnu, a to od narození bych fakt podtrhl asi stokrát, má takových ženskejch, super kámošek a navíc pěkných šťabajzen.

Tak jsem to asi včera zakřikl, Daník má zánět středního ucha a Chemče je zase hůř, takže dnes už k doktorce defintivně šla. A asi má podle doktorky angínu, CRP sice nízký, ale zejtra má jít k doktorovi znova, tentokrát na výtěr. Chemča je tvrďák, při telefonu zní skoro zdravě, říká, že jí bolí pravá strana krku, blbě se jí polyká a potí se, je mi jí líto. Už se v tom

...a už jí je líp, doufám, že už trvale. Dnes dopo mi volala, k doktorce prej včera nakonec nešla, podložku už otestovala, dneska si prvně "cvikla", ale jen klidný polohy, žádná jogínská divočina, jak je po tý nemoci, tak jen zlehýnka na bolavý záda něco. Vtipný je, že jsem myslel, že ohledně tý podložky jedem s Dejvem na tajňačku, jako překvápko. Nene, ona

A po minulých černo-depresivních kapitolách něco ze současnosti:

1) Sháněl jsem pro Sladčinu Emmču figurky Tlapkové patroly na dort. Našel jsem jen modrého pejska Chase, ale už mě znáte, nevzdávám se tak snadno. Takže jsem našel obchod Pompo, kde by mělo být k dostání dalších 5 postaviček z tohohle animovaného seriálu. S pomocí ostatních

Abych navázal na předchozí kapitolu, první rok komunikace s Drtící byl skvělej. Ale když půjdu do hloubky, bylo to i dobou. Já byl ještě plnej života a ne takovej přichcíplej kůň jako teď, měl jsem po maturitě a byl plný zážitků, ona v prváku na obchodce, bylo o čem. Já chtěl být takový navždycky, věřil jsem, že budu. Ale tehdy jsem věděl hovno.

Líbačka, svlíkačka, šukačka, kuřba, dobrou:-) Přísahám na svý nuts ("nuts" je anglický hovorový výraz pro koule. Vtipný je, že oficiálně jsou "nuts" oříšky, v tomhle kontextu ale oříšky (jádra) plně odpovídají velikosti mých "nuts"), že jsem nikdy nechtěl Drtící dostat, žádný: "Vykašli se na něj, jsem lepší,

Stává se vám někdy, že přemýšlíte, zda žijete naplno? Zda jste něco nemohli udělat jinak a líp? Cítím se osaměle a včera myslel na Drtící a na dobu střední školy. Na to, že jsem TéTéčko, jak budu Drtící občas přezdívat, měl nechat přijet. A na střední víc osahávat spolužačky. Nemám moc o čem psát a kdysi jsem vás slíbil, že až budu jednou totálně v prdeli, dám vám nahlédnout

Moc nepíšu, osamělost, frustrovanost, depka z Vánoc, že nemám inspiraci na dárky, kdežto Chemča, touhle dobou zavirovaná, s bolestí v krku, horečkama a rýmou, už mi dává průzkumné úkoly na vánoční dárky. Víte ale, proč tuhle nanokapitolu píšu? Před chvílí mi totiž dorazily výsledky té literární soutěže. A? A nic:

Vážení