Mow | MoW bloguje

Drazí milí, neuvěříte, kdo mě včera poctil návštěvou. Strašně jsem si to už dlouhou dobu přál a bylo to přislíbeno, ale nevěřil jsem, že se to stane takhle rychle, bral jsem to tak, že se to stane někdy v budoucnosti, avšak ne blíže specifikované.16. listípadu mi psala Rebarča, jestli nemáme na 28. 11. nějaký plány, že by se stavila na návštěvu. Kéž byste viděli, jak

Tak mi dorazil balíček z Německa, který vznikl primárně kvůli Kinder Pinguí, což byl hlavní důvod objednávky. Kindrí, jak mu zkomoleně říkám, je totiz moje oblíbená pochutina a v Reichu měli rodinné balení (8 kusů) za 80 korun. Tak jsem si hned 4 balení objednal, z toho jedno jsem věnoval bráchovi a Carlosovi, mamce jsem vzal rozinky v čokoládě, taťkovi nějaký sušenky,

Serete rádi strachy? Tak to vám budu vyprávět strašidelný příběh a hlavně mi pak netvrďte (a neprďte), že duchové neexistují. Mám tu knížky plné záhad, kde se dočtete o zmizení lidí, jejichž těla byla nalezena tisíce kilometrů od místa bydliště, a vypadala o desítky let starší. Četl jsem o samovznícení, během zlomku sekundy jste hromádka popela, nikdo neví proč.

Je čas vyvrhnout další článek. Džulí je na táboře, tak doufám, že jsou na ni hodní, neubližují jí tam a chovají se k ní slušně. Mně je tady nějak smutno, ten čas bez ní utíká hrozně pomalu a já se cítím jak bez nohou (jo, já vím, že jsem vozíčkář, tak nemám nohy řešit, ale stejně). Musím říct, že Džulí si tyhle prázdniny opravdu užívá, respektive je tráví tak, jak jsem

Tenhle článek si rozepisuju v Poznámkovým bloku. Mohl bych si ho sice uložit do konceptů na Píše.cz a psát to postupně, tím pádem bych ale nebyl na úvodní stránce, a jelikož jsem trochu narcis, nesl bych to těžce:-)

Přátelé, mám za sebou tři úžasné dny a jeden z nejsilnějších zážitků mého života celkově. MoW byl na Džulině promoci