https://uloz.to/!egRTvHbZw/nahr-vka063-mp3

Tahle kapitola mě napadla nedávno, nebude moc vtipná, takže výjimečně j nemusíte číst na hajzlu s tabletem nebo notebookem v ruce, abyste se nepočůrali smíchy. Možná si říkáte, jak trávím celé dny. Různě. Většinu času jsem u compu, ondy koukám na televizi, počítám chlupy na svém těle (30 475), jsem takový trochu Azor, kapku čtu, trochu spím. Už vás slyším, jak voláte:

Byl jsem na kalibraci mozku a v něm se mi uvařil námět pro tuhle kapitolu. Bude se datovat ještě do středoškolských let a bude mírně nechutná, ostatně jako všechny články na tomto blogu. Úvodem chci říct, že všechny mé kamarádky jsou nejen velmi půvabné, vtipné a chytré, ale také svolné ke kulturním hrátkám. Prim v tom hraje asi Chemická, která nejen že zajde tu a tam

Zdravím čtenáře mého blogu a jdu vyvrhnout slíbenou poslední kapitolu, kde se mě můžete ptát, na co chcete. Jsou to otázky velice osobní, ovšem nemám co skrývat, takže připravte se, začínáme:

1.  Chtěl jsi mít doma nějaké zvíře?

Níže uvedená nahrávka je hlavně pro ni, neb mě velmi pobavila svým komentem v předminulé (v nahrávce říkám asi minulé, má blbost) kapitole. Žádnou společnici nechci, když bych chtěl, cvaknu si ji sám. Ale znělo by to vtipně založit účet "Společnice pro MoWa", kam byste posílali peníze, a já bych na oplátku pokračoval v psaní blogu, kde bych prezentoval

Vše již bylo řečeno, vše vtipné již bylo napsáno, přicházím tedy s poslední vyprávěcí kapitolou. Pokud chcete aby tento blog pokračoval, musíte se chopit vlastní iniciativy. A jak jsem avizoval už před drahnou dobou, v poslední kapitole, která přijde po této, budu já odpovídat na vaše záludné a podpásové otázky. Můžete se tedy v komentech pod tímto článkem ptát, pokud

Vzrušením nedýchala. S brutální nedočkavostí jsem z ní strhl kalhotky. Žužlala mi ucho s takovou razancí, že na to okamžitě zareagoval můj Lotrando v trenclích. V ten moment bych na něm mohl nosit tři kýble s pískem a dělat s nimi hula hoop. Když vysvobodila můj (mini)kyj z vězení, v očích se jí zablýsklo a na hlavě jsem si všiml rostoucích rohů. Tohle (mini)monstrum

Snad mohu cenným a ctěným čtenářům prozradit, že žiji v Kraji Vysočina, okres Havlíčkův Brod. Upřesnění lokace se nedočkáte, protože se nechci prodírat davy fanynek přede dveřmi, které by si chtěly sáhnout na moji pleš nebo dotknout se mého Krále Šumavy. Dost jsem toho s rodiči procestoval, ať už jde o hrady a zámky (namátkově Orlík, Hluboká, Lednice, Konopiště, Karlštejn,

Mým nejoblíbenějším úborem jsou tričko a tepláky. Několikrát jsem koketoval s myšlenkou, že místo pohodlných kalhot, které jdou prudkým škubnutím v oblasti kolen přeměnit v kraťasy, vyzkouším džíny. Mám totiž ten nejúžasnější zadek, který si vůbec dokážete představit. Vidět ho, okamžitě zatoužíte mít ho vedle postele na nočním stolku a každé ráno se vedle něj probouzet.

Každý by měl mít nějaké koníčky nebo záliby. Když jsem ještě chodil na základku, hrozně mě bavila zvířata a zoologie. Posléze jsem uvažoval o tom, že se stanu krajským přeborníkem v háčkování nebo paličkování, ale pokud jste jednoruký bandita jako já, je to o dost náročnější, takže po několika nezdařených dečkách jsem dal ručním pracím vale.